žádnej smutek

(slova Votava/Novotný, hudba Votava)

Žádnej smutek
vážení
táta utek
z vězení

  • pár slov

    • Kvůli všednímu cvrkotu už nemáme čas na společné improvizace, během nichž vznikaly písničky. Dnes už jeden dodá text či hudbu a druhý doplňuje. Tady se nám ale podařilo společně vykřesat první nápad, nahodit a najít atmosféru písně.
    • Stalo se tak na jedné zkoušce v dubnu 2013, v době, kdy Petr šílel z comebacku Davida Bowieho The Next Day (a šířil nákazu dál - jeho tříletý syn Jonáš v té době řekl: "Jonášovi moc líbilo, to Bowie..."). Filip začal brnkat svůj nápad a Petr v tom zaslechl aluzi písně Heat z Bowieho nové desky (Petr to tak má celý život, že mu věci připomínají něco, co nikomu jinému, ale což, tady to napomohlo náladě). Zpívá se v ní "My father ran the prison" a Petr otrocky improvizoval počesku do Filipovy hudby "Táta utek z vězení". Filip naštěstí onoho Bowieho neznal a nápad zaznamenal narychlo na telefon.
    • Vzhledem k náročnému roku 2013 to tak nějak zapadlo. V roce následujícím nápad dopiloval o hudební i textoové stránce sám Filip, v lednu 2015 nahrál svoje demo (ale neposlal).
    • V červenci 2015 na soustředění Filtru Filip písničku představil. Petr byl naprosto šokován - jednak úplně vytěsnil, že s tím měl něco společného, jednak se mu to hrozně líbilo, a i Filipův výsledný (a dle Petra geniálně gradovaný minimalistický) text bez výhrad přijal.
    • Problém nastal hned na další zkoušce: Petr měl o výrazu písně úplně jiné představy než Filip. Už se nám to takhle stalo u pár věcí a většinou byly uloženy k ledu (třeba Pomalu zapomínám) - nedá se nic dělat, ustoupit se nedá vždy. Jenže tahle píseň, které jsme od začátku říkali pracovně Bowie, nás oba evidentně tak ukrutně iritovala, že jsme ji nemohli spláchnout - ale ani se dohodnout. A tak jsme ji odložili ne přímo k ledu, ale do chládku. Hlavně hlavy jsme museli nechat vychladnout, zejména Petr, který se dostal na pokraj hysterického záchvatu z představy, jak (dle jeho slov) "Filip zabíjí potenciál písně". Samozřejmě neměl pravdu, jen podtrhujeme, jak vtipný extrém nám tu nastal.
    • Ke konci roku 2015 už Petra s Bowiem svrběly prsty a snažil se ho zařadit na nějakou zkoušku - ale chyběly síly, dodělávali jsme jiné písně.
    • Už jsme jen čekali na trochu větší zkoušku, kde bychom na to měli prostor, nicméně Bowie byl první na řadě. A co se stalo mezitím? Náš guru v lednu 2016 naprosto nečekaně zemřel... Na nejbližší zkoušce jsme se na písničku vrhli, Petr to potřeboval i jako jistý hold. Na zkoušce byl i Petr Filip a společně jsme to dávali dohromady - ale zase, Petr s Filipem se sice přes mnohé přenesli, ale znovu naráželi a neshodli se, bylo strašně těžké nějak konstruktivně pracovat. Petr už si skoro říkal, jestli se ten opravdový Bowie - nejprve na popové zemi, posléze v rockovém nebi - nebrání, aby něco takového vzniklo.
    • Ale hned na další zkoušce jsme vše překousli a našli, co jsme hledali. Považujeme to zatím za ne zcela definitivní tvar, protože primárně nám šlo o nejbližší koncert, kde jsme písničku jako vzpomínku věnovali Bowiemu a s výrazným úspěchem předvedli.
    • Doma tomu říkáme pořád Bowie, ale veřejně ani trochu. Bylo by to asi hloupé.
    • Tahle písnička je vlastně skladba - a je v ní nekonečný prostor pro aranže a další muzikanty. Už se nám jeví další hosté a je to pecka. Basák Honza Hodek (2016+) už ji zkouší, ale po premiéře jsme zatím píseň už živě neuvedli - chceme v ní něco víc a nemáme na to čas (a lidi).

© filtruj.cz