2017

    2016

    • 3. 9. 16

      Akademický rok načat

      reflexe

      Filtr se díky ÚOCHABickému zaměstnání Honzy Hodka mohl zúčastnit festivalu Akademie věd ČR sestavenému z kapel svých zaměstnanců. Akce to byla opravdu profi a nádherná, v prostorách Průhonického zámku. Filtr hrál na nádvoří a měl výhled do zahrad, skutečně jak na zámku...

      Petr Filip nemohl kvůli dovolené, ve třech jsme zahráli výhradně společné písně a vůbec poprvé v naší historii tedy neproběhla ani jedna písnička jen ve dvou. Některé songy jsme nemohli nedat (Renneská třída, Láska vesmírná, docela slušně již ohraný Roman či Samosebou), aby nás nenudila "ohraná deska", zahráli jsme i méně již hrané společné kousky (Jsem sám už tolik nehrajeme, Warschauer Straβe se zase moc nehodí na open-air festival, přesto jsme si ji chtěli zahrát – navíc poprvé s Honzou, ač je to snad první, kterou jsme společně zkoušeli).

      Každá kapela měla jen pětadvacet minut, nedalo se tedy příliš rozvinout klasický koncert (dá se říci, že tenhle limit je akorát ta doba potřebná k navázání pořádného kontaktu s publikem). Máme z toho takový polovičatý dojem – jednak jsme měli vevnitř problém se zvukem, druhak jsme na sebe nebyli nijak zvlášť napojení (naše chyba), třeťak Petr bojoval s angínou (vše nakonec uzpíval výborně, ale neměl už moc sil na srandičky kolem a třeba právě to naladění s Filipem), čtvrťak lidi jsme obecně nijak zvlášť nenadchli, potlesk byl od prvotního bouřlivého víc a víc vlažný. Ale nemáme se za co stydět, bylo to průměrně dobré a sezóna jest načata slušně.


    • 2. 8. 16

      Lodivodi

      reflexe

      Naše pidivystoupení na United Islands mělo legrační dohru – „pořadatel“ open mike stage Michael Kyselka nás zařadil na vlastní každoroční Open Mike akci na kulturně profláknuté A(void) Floating Gallery na Náplavce. Legrační to bylo v tom, že doteď nevíme, jestli se spletl, nebo nám to jen zapomněl říct, něco si myslel, prostě najednou jsme dostali program a byli na něm...

      Spolukluci nemohli, tak jsme to odehráli ve dvou a připravili jsme si nové věci, prostě ať se to ohraje před lidmi, nadto cizími, což je krásný lakmusák. Jenže déšť vytvořil takový skluz, že stejně jako na Ostrovech bylť náš (a jedině náš, je to pešek...) set seřezán na polovinu. Takže jsme bohužel nezahráli Romana a Nádražku, ale zase jen proflákliny Zapínání a Renneskou třídu. Fakt ale je, že tady, na nezávazné akci na lodi, to žádné proflákliny být nemohly, když nás nikdo neznal – a my si velmi různorodé publikum podmanili doslova přímočaře, což je bezva. Škoda, že toho nemohlo být víc.

      Při vší skromnosti si myslíme, že jsme byli na akci to lepší (došlo i na klepání na ramena a někdo řekl, aniž by tušil, že je to naše heslo: „Filtrujte!“) mezi různými hudebními masakry a úkazy. Ale taky tu byly vyloženě „kulturně spřízněné“ objevy jako People on the Horizon nebo Oksana. Takže smysl to mělo. A nejvíce pak asi střízlivé poučení z těch méně úžo věcí. Neb jak o jednom veselém kytaristovi prohlásil Filip: „Připomíná mi to model Votava rok 1999...“


    • 9. 7. 16

      Cihlafest potřetí

      reflexe

      Vystoupení na Cihlafestu je především radost pro nás z hlediska profesionálního zážitku: protože mistr zvuku z WD Luxu nám pokaždé zařídí dokonalý zážitek, jaký se nedá srovnat s ničím z toho, co jsme dosud zažili. Slyšíme se úžasně, hrajeme na skvělé stagei, můžeme si vlastně dělat cokoli – v intencích toho,c o umíme. A pak najednou z toho vylejzá, že vůbec nejsme takový nuly, jak by se mohlo zdát. Ba naopak – na Slapech jsme předvedli (nejen z našeho hlediska) vynikající koncert.

      Z poloviny to byly songy, jaké se dají na festivalu čekat (třeba radostné medley Ovoce zelenina/Diskotéka už vůbec není tak samozřejmé jako dříve) a jež jsme doplnili je o pár ne úplně běžných festopísní (Je mi fuk s úplně novým textořádkem, což byl Petrův úkol a dluh po mnoho let – dnes jsme tedy poprvé ignorovali "rozbitou nádobu"; a k tomu "venku" nezvyklé Ničí mě), z druhé to byly písničky, které máme na setu s Honzou Hodkem (Petr Filip nemohl, protože se již stal otcem...) – jenže to byly docela zatěžkané fláky.

      Zahráli jsme je dokonale (nově s Honzou i Jsem sám), ale zde byla jediná výtka do vlastních řad: Petr neunesl tíhu na "bohorovném" festivalu a měl potřebu obhajovat vážnost. Tak to tedy pro příště opravdu netřeba – je přece normální nehrát jen suprpozipopysongy. Naštěstí jsme o tolik dál, že byl aspoň stručný. Druhá výtka patří počasí – foukalo tak, že nám to odnášelo texty a akordy – ale až na drobnou legrácku v příliš čerstvém Romanovi, kdy Petr "live" sháněl pro Filipa rozutíkaná písmenka, to ani nikdo nemohl poznat.

      Díky bohu nás tentokrát sledoval oproti předchozím dvěma našim účinkováním na Slapech opravdu početný zástup diváků, takže jsme měli i pro koho hrát. Loňská divačka nás dokonce hecovala, ať hrajeme Berlín. Nebyl na pořadu, ale zahráli jsme ho. A bylo to moc dobře, bylo nám všem tak nějak besser...

      Jediná výtka na pořadatele je tedy tato: proč všechny kapely měly bílé VIP pásky a jen Filtr měl zelenou, jinak destinovanou dětem nad tři roky?!?


    • 26. 6. 16

      Filtr na Ostrovech

      reflexe

      Úplně spontánní myšlenka na tu nejposlednější možnou chvíli nás dovedla na poslední z posledních pódií v rámci festivalu United Islands of Prague – to když Petr zjistil, že je tam i Open Mike stage a že tam mají volnou desetiminutovku. Nadvakrát probudil nebohého Filipa, který pak musel za něco přes půlhodinku dovalit a bez zkoušky zostra vystoupit pro zhruba padesátku procházejících diváků a desítku sedících... Nakonec nám dali čas jen na dvě písně, ale byla to sranda, prostě jsme s přehledem vychrlili Diskotéku a Lásku vesmírnou a pak šli na větší stage na Vltavu...


    • 18. 6. 16

      Jamming return

      reflexe

      Rok a půl jsme neuspořádali vlastní koncert a hráli jen na pozvání. Je zatím únava v produkce, jež neměla moc smysl, když nechodili lidi, a tak jsme si raději pracovali doma na repertoiru. Jenže na podzim chceme uspořádat velkoncert k našim patnáctinám a řekli jsme si, že by to chtělo takovou komornější lakmusovou "živou zkoušku". Neb nám je jasné, že už děláme jiné písničky, řekněme závažnější, ale chtěli jsme vědět, co na to naše publikum.

      Po několikaměsíčním hledání jsme pro ten účel našli nový prostor v Jammclubu na Hradčanské, který jsme si rovnou dosti oblíbili a naši drazí diváci podle všeho také.

       

      Premča za premčou

      Pro ty, kdo nás delší dobu neviděli, byly dvě třetiny setlistu nové, ale i stálice našeho kotle dostaly k ochutnání hned čtyři premiérové kusy. Začali jsme klasicky sérií oldfiltrových vypalovaček (na čtvrté pozici nezvykle Punk), pak jsme ale švenknuli k novému pojetí a už u něj zůstali. Vydatně nám pomáhali Petr Filip (jehož účast byla ostatně už i během koncertu nejistá, vzhledem k jeho potomkyni na spadnutí, ale nakonec to vydržela... – nastávajícím rodičům jsme společně zahráli pekelně dlouho nehrané Šestinedělí) a náš nový a vlastně vůbec první basák Honza Hodek. Nový je pro vás, my už s ním ale pilně zkoušíme čtyři měsíce a jsme báječně zaintegrovaní. Pro zakládající duo bylo doslova potěšlivé slyšet Petra F a Honzu pohromadě ve flácích Renneská třída, Samosebou, Bordeaux, Poslední i v Dobrým songu, který jsme hráli jako přídavek jen pro drahého kamaráda Inguse zesplzně.

      Honza měl těžce navrčíno, takže s námi basoval i v Zdánlivě bezdůvodně, Lásce vesmírné (kde si po letech odpočinul Filip v pradávném basovém "sólu") a premiérových Roman a Žaluzie II. Premiéry ještě doplnila úplně nedávná Nádražka a naopak velmi stará, ale až taky úplně nedávno dotažená Za ňákej čas (to někdo vyhodí), jež s sebou nese dojemnou rodinnou historku – je to totiž dětská písnička Jonáše (Jediného?) Novotného, kterou Petr (Jediný) odposlechl a dotáhl do konce. Pěkné společné dílko a tantiémy ať se Jonášovi valí do prasátka!

       

      Sukces?

      Popravdě řečeno to celé byl skutečně sukces, lidé nelíčeně hulákali, ačkoli písně to byly skutečně neveselé – nejspíš z nás vycítili zaujetí a náboj a možná si i mysleli, že jsme je dobře zahráli; my vevnitř naopak víme, že Filip se nesoustředil a konil, co šlo, ale přeci jen nenápadně, Petr se k němu přidal v různých drobných textovýpadcích, ve dvou třetinách pak krátce přišel o hlas (následek prořvaného koncertu Paula McCartneyho o dva dny dříve) a zbytek fixloval v improvizovaných nižších tóninách. Nic zkrátka nebylo úplně očividné, ale cédéčko by z tohoto být nemohlo ani smykem.

      Jako přídavek jsme si nemohli odpustit cover Tata Bojs Ach, lásko, ach vrať se mi, ách!, tedy song začínající "Potkal jsem ji na zastávce autobusu 131", čili přesně místo, kde je Jammclub. Nápad nás napad' úplně na poslední chvíli, takže náš výkon byl podobně příšerný jako Tatáčů, až na to, že jim tehdá bylo tak o šedesát let míň než nám teď, kdy bychom měli být zkušení muzikantí. Leč nejsme a my z toho udělali skvostnou parodii: Filip hrál na Honzovu basu, Petr si půjčil od Petra Filipa elektrogitár a matlal tři akordy. Byla to prča, nic víc.

      Vyrovnali jsme to zmíněným již Dobrým songem, po něm nás přinutili ještě k Hele, a pak se ještě náš dobrý kamarád Viktor nenechal odbýt a přinutil nás hrát z fleku jeho oblíbeného Tragéda, tedy věc, kterou jsme léta nehráli. Také to byla hustá improška, ale nějak jsme to dali. A pak jsme utekli...


    • 23. 4. 16

      Třikrát a dost

      reflexe

      Vznikla nám taková legrační tradice – že jednou za tři roky to víceméně z legrace zkusíme na Portě. Proč z legrace? Víc a víc jest nám všude říkáno, že se nehodíme do žádné škatulky, včetně té folkové. A skutečně ve všech třech případech jsme na Portě odehráli bravurně a bez jakékoli oficiální reakce. Tentokrát publikum tleskalo o poznání silněji než zdvořile, emoce z toho ale spíš nešly. A tak na portování a tábornictví vůbec už kašleme. Je to ztráta času pro všechny strany – jsme tam vždy jako ufo a zrovna tak působí na nás ta folkyatmoška ostatních.

      Tentokrát jsme nemohli hrát v Praze, a tak jsme zvolili Plzeň, kde hrajeme vždy rádi a kde to vždy spojíme s návštěvou místního kulturního guru Inguse. Ztráta času to tedy nebyla, příště nicméně budeme raději hrát na Brutal Assaultu než u ohně.

      Před třemi a šesti lety jsme vsadili na úsměvné či vyloženě folky písně, letos jsme nemuseli nad ničím přemítat a zahráli opravdu aktuální repertoir – Kamaráda (věnovali jsme ho v soukromém folkyvtipu v duchu ostatních sdružení kamarádovi Ráďovi), pak už jsme naladili strunu hlouběji a dali Zásah v levoboku, Bordeaux a Renneskou třídu. Porotu jsme nezaujali jako vždy ničím a vytratili se na rockovější břeh plzeňský.

      P. S.: Hudební vědci se budou jistě navěky přít, zda za letošním neúspěchem Filtru náhodou nestojí gesto PJN, jenž v Renneské dramaticky, leč naprosto netábornicky odkopl v prožitku z písně svoji podpůrnou láhev (navíc nikoli čutoru) s vodou.


    • 10. 2. 16

      Temno v Parku

      reflexe

      Už jsme si vlastně zvykli, že hrajeme na vyžádání, a hrajeme rádi. Inženýr Vladimír nás přizval do oživování kavárny Park na Letné, my rádi přijali a přijeli opět v trojici s Petrem Filipem a naší technikou. Chvíli to vypadalo, že na dva metry čtvereční byla ta logistika přílišná, ale když vedlejší místnosti obsadili všichni hipstři z Prahy 7, byli jsme rádi, že jsme netroškařili.

      Tohle byl nejvíc "náš koncert" od listopadu 2014, kdy jsme zařízli vlastní produkci. Sice zodpovědnost ležela na bedrech Inženýrových, my ale provedli crosspromo a připravili "nezájezdní", ale zcela původní program. A díky vršovické rozehrávce jsme byli pěkně nažhavení. Koncert se nám nesmírně povedl.

      Ta původnost spočívala zejména v potvrzení temné tvorby jako té stěžejní. Začali jsme sice zvesela lehkozpěvnou trojicí Zapínání, Kamarád a nový Budík, ale pak už jsme se (snad s výjimkou Hele) nezasmáli. Před dvěma lety poznamenal Přemysl Rutů, že Warschauer Straβe ho zaujala jako něco "odjinud". A my už bez problémů zařazujeme tuhle věc k začátku – tady jsme jí uťalli pozitivní show a načali "opravdový život". Vydařila se nám, ale až v Renneské třídě jsme se odšpuntovali a frčeli přímočaře vzhůru. Nezviklala nás ani Celá, kterou měsíce dřeme (domněle bezvýsledně) ve zkušebně, vynikající byla premiéra Zdánlivě bezdůvodně, lehce jsme zvládli i Bordeaux (poprvé v přearanžované verzi s Petrem F), bez větší chyby provedli poprvé Žádnej smutek (interně přezdívaný jako Bowie, jemuž jsme pochopitelně v hudebně pohnutých dnech "po Bowiem" věnovali) a excelentně vypálili Samosebou, poprvé s Petrem Filipem a zrovna tak poprvé s bonusovým nášupem, který ostatně on vymyslel. Zavřeli jsme zavedenou Láskou vesmírnou a přidali Mé slovo platí, které jsme oproti minule nezkopali, ba naopak.

      Zní to celé nepěkně sebestředně, že? Leč v naší kronice jsme k sobě upřímní, a jak můžete zjistit v předchozích zprávách, většinou si nadáváme. Tady to byl opravdu moc dobrý koncert. V publiku byli převážně blízcí přátelé, kteří nám pomáhali, a pro nás byl hrozně zvláštní a pochopitelně uspokojivý pohled na to, jak si zpívají písničky, které jsou třeba jen poměrně nedávno uvedené.


    • 6. 2. 16

      Vršopust aneb Rozpadlé spoďáry

      reflexe

      Sotva dva dny předem upekli vršovičtí přátelé v čele s naším drahým kytaristou Petrem Filipem, že by bylo fajn zahrát na závěr vršovického masopustu v hospodě Pivnici Ferdinand (lidově u Ferdy). Filtr vřele přitakal, anžto to alespoň byla rozehrávka na klíčový termín pár dnů poté v Parku.

      Podle všeho to celé bylo příjemné a povedené, pro Filtr zároveň nicméně tak trochu vichr (naštěstí ne z hor). Měli jsme připravený nenáročný setlist, pak se ukázalo, že vypadla druhá kapela, i sestavili jsme ještě jeden (mělo to být 24 písniček...), den předem nám došlo, že tam vlastně budou hlavně děti, i v den koncertu jsme přepisovali podruhé.

      První část jsme opravdu odehráli – a dobře tomu, byly to písně pozitivní, komické, líbivé, čili nic, co bychom jinak teď opravdu hráli... A hlavně jsme opravdu – co to šlo – mysleli na děti. Zkušená matka Hamma Domácí nám poradila nasadit Poznávačku, a skutečně, měla obří úspěch, ačkoli normálně bychom ji už v žádném případě nehráli. Přihrála ještě tip na Babí léto II. ("houby z trouby" děti opravdu přijaly) a poradila přesunout Diskotéku z druhého setu na začátek prvního. Ano, měla pravdu. A my už sami od sebe vyházeli písně, kde se vyskytovalo tu sprosté slovo, tu rozjitřující vztahový nesoulad.

       

      Autorská zábava

      Řekli jsme si, že děti po přestávce odejdou a my spustíme dospělácké čoro moro se vším tím hnusem, co se mezi lidmi odehrává. Ale nedošlo na to – ještě jsme sice druhý seťák přepsali potřetí (vyházeli jsme pomalé písně), nakonec ale atmosféra akce přirozeně vyplynula do nepokračování a balení fidlátek.

      Nevadí – byli jsme hodně unavení, vcelku vyčerpaní vlastní technickou produkcí (podruhé jsme si zvučili na přivezených krámech), navíc jsme dojeli nezvykle autem s Filipem za volantem (to bylo poprvé, co jsme se jen nevezli, ale sami řídili – a ještě navíc teprve po páté /v rámci účinkování s Krviky celkem po deváté/, co jsme na náš koncert jeli vozem a nikoli MHD). Navíc první set ukázal, že to není žádná sranda, dělat zábavovku s neznámými autorskými písněmi. A vůbec jsme se neslyšeli.

      Co nám vadí jedině – že jsme nechali většinu písní s Petrem Filipem na druhé kolo; hráli jsme jen Jsem sám a Mé slovo platí, čili "Spoďáry" – ty jsme ale totálně zvorali, opravdu se nám rozpadly... Vynahradíme si to v Parku. Mimochodem, vystřihli jsme tu jednu premiéru – Budík. Písnička s letitou pohnutou historií je konečně venku – a fungovala, jak jsme si přáli...


    • leden 2016

      Filtr v roce 16

      ahoj

      Nejprve si stručně shrňme, co se podařilo z loňských předsevzetí: koncert ve vlastní produkci jsme skutečně neodehráli ani jeden, zato se roztrhl pytel s "přespolními", což nás těší. V téhle politice pokračujeme i letos, nic svého nepořádáme a zahrajeme rádi kdekoli, kde nás pozvou. Již předem víme o významné výjimce: přišel náš patnáctý rok a my ho chceme oslavit důstojným koncertem, nejspíš na podzim. Personálně ale budeme skromní, žádný další Desetiboj nechceme.

      Už jen proto, že jsme se personálně rozpadli - zůstáváme ve dvou s Petrem Filipem za zády. Toho jsme chytili pod krkem a společně dotahujeme písničky, je se tedy nač těšit. Další spoluhráče hledáme, aktivně ale moc ne. Bez té vlastní produkce nás k tomu nic moc nežene a navíc jsme dost vyčerpaní z předchozí (ne zrovna úspěšné) snahy o velkokapelu. Nicméně, hudebníci na volné noze, hlaste se sami! Dveře zkušebny jsou otevřené!

       

      Daprasáci

      Ad nové písně - na rok 2015 jsme si dokonce udělali soupis "domácích prací" s deseti rozdělanými písněmi. Ruku na srdce, hotové jsou jen dvě... Ale nevěšte uši, zhruba v půlce minulého roku do nás vjela nová míza a my podobně jako v roce 2013 chrlíme potenciální hity. Máme teď připraveno pět šest fláků a další jsou na cestě. Emocionálně je to ale ještě o další kus depresáčtější než dřív. Pomalu se obrací poměr vtipných a emo písní a zdá se, že přijde doba, kdy budeme muset vyhazovat humorné kusy, anžto budou rušit dramaturgii. Je pravda, že loni jsme se v osobním životě moc nezasmáli a letos to vypadá ještě ponuřeji. Písničky to pak odskákávají...

      Selfpromo se nám trochu zlepšuje - Facebook, BandZone a konečně už i YouTube běží, web se zadrhl o rok, ale je prakticky připraven k realizaci – snad ho spustíme do podzimu, do onoho výročního koncertu. To představíme i novou "korporátní identitu", čili logo. Prostě se hneme z místa.

      A děláme si zálusk víc a víc na takové to domácí cédéčko. Nemusí být zrovna v podobě zlatavého kotouče, zkrátka chceme udělat desku. To ale neznamená, že ji opravdu (u)děláme. Vybavení našeho studia Vokopůda už nás k tomu vyloženě vybízí, proti je čas a síly. Ale zase když máme to výročko...

      Tak či onak: Happy new Filtr!


    2015

    • zima 2015

      Rocka rockárum

      kronika

      Rok ještě neskončil, ale koncerty už žádné před sebou nemáme, a tak je na místě trochu se poohlédnout.

      Rok 2015 byl zvláštní. Jako již tolikrát jsme zjistili, že nedávno (nejspíš loni) probíhala autorská krize – nikdy to nezjistíme v tu chvíli, dál potíme, dřeme, úpíme a nestojí to za to, říkáme si někdy – už to vyhaslo, je konec! Ona ta krize nikdy není mezilidská, a o to víc to mate, protože ohromně chceme, aby nám hudba fungovala. A najednou – lusk, a je to za námi a my chrlíme. Tak právě teď chrlíme, v podstatě celý tento divný rok jsme ve skutečnosti byli obdivuhodně tvůrčí. Máte se nač těšit – na druhou stranu, odklon od happy songů je už nezpochybnitelný.

      Jsme také dosti spokojeni s formou koncertů, kdy rádi hrajeme kdekoli, ale jen na pozvání. Vlastní produkci považujeme pořád za vyčerpávající a nic nám nepřinášející. Jak se nám ulevilo v neprodukci, naskákaly termíny moc příjemně – nehráli jsme tak moc, ale přesto to bylo nejvíc štací od roku 2006. Neprodukční život míníme prodloužit přinejmenším o další půlrok.

       

      Plnící se ošatka

      Ušetřený čas a síly věnujeme hodně domácímu nahrávání. Jde to strašně pomalu, protože to ještě neumíme a je s tím velevozaměstnání, ale začíná to vypadat, že do takového roku by to mohlo nést plody. Uvidíme, co se sklizní, až bude jablek plná ošatka. Cédéčko? Předčasné úvahy.

      Ještě tu máme personální problematiku. Ta spočívá v tom, že fakt chceme další hudebníky, ale nemáme je či nemají čas. Bicmen Michal Froněk zůstal naším velkým kamarádem, a dokonce u nás zůstaly jeho bicí – nemá čas ani na to, aby si je odvezl, natož aby na ně hrál. Momentálně zkoušíme zkoušet s cajonistou Radkem Szüczem, kterého nám přivála náhoda v podobě zářijové jednorázové sestavy „Petr Filip a hosté“. Kéž by to klaplo.


    • 20. 11. 15

      Neodolatelný Filtr

      reflexe

      Veleňský čumprdlik nám přinesl dvě štace, přičemž druhá proběhla dnes – šlo o open-mic festival Orfest v Odolené či Odoleně či Odolena Vodě (každý tomu říká jinak). Večer v hospodě Dobré časy jsme zahájili a nutno říci, že se nemáme zač stydět. Příděl byl jen dvacet minut včetně zvučení, které jsme ani neřešili, a rovnýma strunama šli na věc.

      Zcela cizí publikum jsme stáhli na svoji stranu, byť jsme byli tak trochu mimo folkařský rank večera. Neměli jsme náladu na „klasický zájezdoset“, po dlouhé době jsme úplně vynechali zábavovky. Filtr frčí, ale individuální nálada v táboře je taková, že jsme si vyloženě užívali vážnou polohu. Byl to tudíž zajímavý zážitek, v podstatě nevídaný – párkrát za mnoho let jsme sice koncert pojali melancholicky, tohle byla ale vyloženě depresárna: Na povel, Vesnu, Samosebou, Bordeaux a Renneská třída. Naše obvyklé publikum by asi jen zíralo a dost možná se i mračilo. Nám je to fuk. Užili jsme si to maximálně.

      Jedním z dvacetiminutovníků byl náš prastarý nejmenovaný přítel Inženýr Vladimír, jenž nás po akci rozjasnil, když komentoval hlouček milovníků nebohého Karla Kryla: „Támhle v rohu se děje nějaká perverze...“ Raději jsme mazali pryč.


    • 2. 10. 15

      Filtr v bačkorách

      reflexe

      Veleňský čumprdlik nám přinesl dvě zajímavé štace – ta drhá je zajímavá tím, že je teprve před námi (Odolena Voda), druhá je za námi a byla neméně zajímavá. Dnes jsme hráli hluboko v Letňanech se supportem dua Gorodky. Kombinace čajovny a horolezecké stěny v suterénu paneláku byla silně postmoderní, a také socialistická, neb jsme si byli v uniformovaných bačkorách všichni rovni, diváci i kapely (v botech se dovnitř nesmělo). A hrálo se unplugged.

      Filtr si připravil a nazkoušel poprvé dva setlisty – tzv. „happy set“ a „sad set“. Mínili jsme na místě podle situace vybrat, ale nakonec bylo jasno už předem: Petr se ne a ne vyhrabat z klimatizační srpnové chřipky, kterážto nám přinesla zejména ten poznatek, že naše happy písně jdou do výšek, kdežto sad songy jsou vyzpívatelné.

      A tak z toho byl vlastně raritní večer, protože jsme hráli neobehrané či dlouho nehrané písně. Třeba Vesnu, Warschauer Straβe, Babí léto II. (to hrajeme už výhradně v době babího léta), Ničí mě, Les, to je chrám, a také jsme si troufli konečně na premiéru (první letošní): tklivé Bordeaux. Dojmout mělo ženy, ale že je to krásné, se nechal slyšet solidní pán...

      Na nemnoho diváků jsme vytáhli svůj těžký dramaticko-výrazový kalibr – nedáme se totiž lehko. A fungovalo to – byl to výborný večer. Až na ty bačkory...


    • 19. 9. 15

      Zažít Filtr jinak

      reflexe

      Sousedský festival Zažít město jinak je už poměrně zavedená značka, a přesto nás nikdy nenapadlo poohlídnout se po aktivitách „u nás doma“. Petra Filipa naštěstí ano, a tak jsme se 10. ročníku zúčastnili v „jeho“ Vršovicích, kde jsme nejenže zahráli v rámci Filtru a Filip v rámci uskupení Petr Filip a hosté, ale navíc jsme celou hudební složku (rovněž v dramaturgii Petra Filipa) společnými silami nazvučili (generálně Petr, chlapci pomáhali). Poprvé jsme tak do terénu vyrazili s naším sympaticky se rozšiřujícím vybavením studia Vokopůda. Fungovalo to s přimhouřenýma očima výborně.

      A fungoval i Filtr – nehráli jsme žádná překvápka, ale na náměstíčku mezi Bulharskou, Mexickou a Žitomírskou nás beztak nikdo neznal a bylo třeba upoutati, což se nám podle všeho podařilo. Petr je pro změnu nemocnej, a tak nevyzpíval Poslední, což byla asi jediná mrzutost.


    • 5. 9. 15

      Zelinger ve stodole

      reflexe

      Filtr se po devíti letech spojil s divadelním souborem Krvik Totr (tedy tatáž banda), aspoň jednorázově. Je to zvláštní retro – Filtr na kabaretech Krviků dlouho obstarával hudební část na svá bedra a vyrostl zde, od roku 2007 se osamostatnil a v podstatě je tomu tak, že v mnohém dohánějí Krvici Filtr.

      Naše divadlo už několik let stojí (z důvodu vyčerpávající výchovy mnoha dětí v souboru), nyní jsme ale podlehli retru, jsouce pozváni na festival do Řepic, kde jsme před deseti lety hráli. Původně to měl být koncert Filtru proložený moudry Tomáše Kouta (případně sepsané s PJN), pročež jsme na plakátech viseli jako roztomile ujetá formace „Filtr & Kout“, nakonec se ale Krvici hecnuli a napsali přímo pro Řepici kratičkou story Zelingerovo zoto.

      O té si přečtete vše na stránkách Krvik Totr. Zde jen dodejme, že Filtr vyplnil jednotlivé části písněmi, které se tak nějak hodily k tématu. Byla to nakonec celkem funkční z nouze ctnost, pro případné další uvedení nicméně Krvici počítají s původní hudbou Soni Koutové.

      Úplně nevíme, co si o vystoupení myslet: hráli jsme v obří stodole pro nějakých třicet rozesetých lidí, v kotli běhaly a řvaly (naše) děti, my sice viděli úsměvy, ale fakticky nemůžeme říct ani zbla – bylo to dobré, či špatné? Jisté je aspoň to, že filtrovní písně prošly bez ztráty notičky.


    • 18. 7. 15

      Cihla na fest

      reflexe

      Jediným vystoupením jsme zahájili a hnedle ukončili svoje tažení po letních festivalech. Po čtyřech letech jsme hráli na open air Cihlafestu na Slapech. Byl to pro nás opravdový zážitek – hráli jsme na plně profesionální stejdži převezené z Letní scény Vyšehrad, vzdušnost pódia, technické možnosti odposlechů a zvuk vůbec a dokonce světelný park byla pro nás příjemná premiéra, nehledě na parádní zvukaře (a to nás ještě jeden pochválil).

      Na Slapy jsme přijeli s přímočaře hitovým setlistem a hlavně s Petrem Filipem (a celou jeho rodinou), který si zahrál v rekordních šesti písních. Lidí sice nebylo mnoho (v 35stupňovém vedru se není čemu divit), ale vypadali spokojeně, a my jsme si to rovněž užili náramně. Práce to samozřejmě byla jako pokaždé náročná, bránili jsme se ale vcelku s klidem tomu, aby atmosféra padala. Poslední čtyři písně se nám bortily, to je však poznatek spíše interní.

      Proběhlo pár zajímavostí – znovu jsme nasadili Berlín (navíc s Petrem Filipem), se kterým si nejsme jjisti, teď si ale jedna divačka přišla říct o mp3... Taktéž jsme dali Renneskou třídu (báli jsme se závažnosti, ale fungovala báječně, ba naprosto hitově; navíc jsme večer před show dotáhli aranže PF kytáry). Po úvodní Diskotéce jsme nezvykle zahráli Na povel a Lásku vesmírnou, obyčejně finálové Dobrej song a Jsem sám bylo uprostřed.

      V Dobrým songu jsme si připravili fóreček "...než delfín na Slapech", a pak došlo na spontaneitu, kterou mohli ocenit jen VIP filtrfilové (tedy nikdo): Petra v Nápojích bez pěny natolik zaujal možnost úplného odchodu ze scény, že se spontánně nevrátil a konverzoval v backstejdži s Petrem Filipem, zatímco Filip z této akcičky potlačoval insiderský záchvat smíchu. Petr se pak vrátil na finále. Tahle interní legrácka nás oba ukrutně pobavila...


    • 27. 6. 15

      Príma štace v HK

      reflexe

      Ruku na srdce: Hradec Králové a jeho Open air program Festivalu evropských regionů nám dlouhodobě ale vůbec nevycházel. Ať už bylo na vině počasí, nějaká naše pitomost nebo diváci, kteří buď nepřišli, nebo odešli. S něčím takovým jsme sem jeli i letos. A konečně se na nás usmály všechny veličiny. Možná proto, že tentokrát bylo naše představení nazváno Ty jsi príma (podle písně Hele, neb tradicí začíná být, že se naše hradecké show jmenuje podle nějaké nové písničky).

      Hráli jsme v pro nás novém prostoru, atriu Lékařské knihovny, o kterém by jeden neřekl, že může někoho nalákat (ke vstupu musíte překonat strach ze zásahové služebny policie hned vedle). Ale bylo to skvělé – malé akorát tak pro nás, navíc nádherné, s veronskými klenutými podloubími.

      Blížící se déšť nás přinutil k naprosté změně kompozice prostoru, která nám také prospěla: hráli jsme místo kdesi bokem přímo čelně do průchodu a mohli tak interaktivně vítat příchozí, což jsme úspěšně činili (Petr rozehrál s nečekaně četným publikem čítajícím skoro padesát hlav, jež navíc a převážně oproti předchozím letům setrvalo, hru na selfpromo, kdy jsme mezi každou písní hlásili nově příchozím, že jsme Filtr, načež jsme pár intermezz nechali tuhle informaci hlásit sborově laskavé diváky).

      Déšť nakonec také nenastal (chvíli mrholilo, ale Petr uklidnil přihlížející informací, že pršet má podle předpovědi až v pět, tedy po show, a tak mohou klidně deštníky složit – k jeho překvapení tak učinili). Velice milé diváctvo Petra úplně ponoukalo k manipulaci, které bohatě využil různými přítlesky a přízpěvy. Řekl si, že tady jde o divadlo a je třeba toho využít a nebýt jen "kapelou".

      Nu a co se výkonu samotného tejče, zcela upřímně nutno konstatovati, že rozepisovat tu těch pár chyb by bylo malicherné. Setlist jsme sestavili z jistot (typu Nápoje bez pěny či plně již rehabilitovaná Láska vesmírná) proložených něčím jako radostmi či pokusy a hlavně kontrasty (ještě stále pořádně neozkoušené, leč úspěšné Hele, vážnější Warschauer Straβe a Poslední či Mé slovo platí, které se snad konečně chytlo a začíná báječně fungovat). Sezónu jsme zkrátka uzavřeli nadmíru dobře a potěšlivě.


    • 20. 6. 15

      Filtr na Čumprdliku

      reflexe

      Inženýr Vladimír se stává naším nepsaným promotérem – anžto nás letos už podruhé vyzdvihl na stage. Tentokrát jsme zaskočili za vypadnuvší skupinu na písničkářském festivalu Veleňský čumprdlik. Začínají nás tyhle „štace na poslední chvíli“ hodně bavit. A třeba i to, že ledva jsme rezignovali na vlastní produkci, hrajeme víc než dřív. Diář se nám potěšeně plní už na podzim.

      Čumprdlik je rodinný festival na rodinném statku v rodinné dílně předělané na fantastický klub. Pět kapel hraje šest plus jednu píseň, pro nás tedy velice příjemný úkol, v podstatě jsme to pojali jako půlgenerálku Hradce za týden, ze kteréhož setlistu jsme vzali předepsaných sedm kousků. Nic překvapivého, předvedli jsme osvědčené fláky bez rarit, jež by nové publikum možná ani neuneslo. Festival byl soutěžní, do našeho klobouku však přistálo méně knoflíků než nejvíce, což nás – protřelé outsidery – nijak nekormoutí.

      Překvapivý pro nás samotné byl pouze začátek, neboť jsme při pohledu na poněkud kmetovitější publikum vyřadili Diskotéku a zahájili Spoďárami, čili Mým slovem platícím. Akce to byla vynikající a veleňský squat ještě vynikajícnější, pořadatelská rodina Budilova nám přirostla k srdci, a ne jen proto, že řekli, že jsme „divoši a draci“.


    • 26. 5. 15

      Vesnická vernisáž

      reflexe

      Jen jsme oznámili, že živě letos nehrajeme, s termíny (alespoň malinkými) se roztrhl pytel, či pytlíček. Dnes jsme – opět na poslední chvíli, čili poměrně spontánně – hráli na vernisáži, přesněji křtu ročenky fotografické Skupiny [28]. Akce odehrávala se V Jámě, hráli jsme tedy nejblíže (a zároveň nejhlouběji v) centru Prahy, v galerii Zahradník. Pozvala nás spřízněná Jana Hunterová, fotografka a členka skupiny, jež nás nedávno sama fotila a snad ještě bude.

      Vcelku není moc o čem mluvit, neb o Filtr tu vůbec nešlo. Na téma vesnice (což bylo námětem ročenky) jsme narazili v úvodní písni Všechno je, jak má být (tam to slovo dokonce zazní), po uvítací řeči Jiřího Havrdy jsme zahráli Nápoje bez pěny (to se hodí snad na všechno). Následovalo promítání ročenky, po něm jsme opět zasedli a ještě chvilku zahudli, zatímco vážená společnost konverzovala a konzumovala – v této zvláštní roli jsme se ocitli s Filtrem poprvé, v našich uměleckých životech teprve podruhé. Necpali jsme se a ztišili se, ale přesto musíme říct, že pozornost byla příznivá.

      Mimochodem, sice jsme měli pro tento večer připraveno zhruba osm písní (a to ve dvou variantách – sami, nebo s Petrem Filipem, který se až na poslední chvíli omluvil pro nemoc; což je mimochodem příznačné, neb přesně před rokem jsme tuto akci odřekli proto, že Petr byl absolutně bezhlasý) a dalších deset v rukávu, ale setlist jsme snad úplně poprvé vůbec neměli a mezi písničkami řešili podle situace a recepce, co vlastně budeme hrát. Dali jsme nakonec ještě čtyři písničky včetně domněle nezvyklého Warschauer Straβe, jež se ale výtečně hodilo na rozehrání po promítání.


    • 17. 4. 15

      Mariáš s Filtrem

      reflexe

      Máme za sebou krásný večer. Náš starý dobrý Petr Filip zbavil naši mladou krásnou Markétu Pluhařovou příjmení a coby Filipovi vyrazili na Grébovce do společného života. Filtr byl u toho a po desáté večer zahrál (o přestávce Beatles revivalu Profesoři, na které jsme mimochodem chodili před dvaceti lety – hrůza – do Belmonda...) krátký svatební set šesti písní, které si přáli novomanželé.

      Petr nás uvedl, rovnou zařídil báječnou atmosféru tím, že nahnal všechny holky do kotle, Diskotéka všechny vhodně rozpumpovala (Petr N. si neodpustil a ve Filipově sólu se vrhl na Markétu a bláznivě si s ní zatančil), bonusem zde byla aktuální náhrada textíku "támhle ti dva spolu / si tykají" na "...ano si říkají", což nám také pomohlo v "pozitivní recepci". Petr N. pak ženské vyhnal a nahnal do kotle chlapy, abychom si společně užili pivní Nápoje bez pěny.

      A pak už přišly tři písně s Petrem F. Jsem sám (s dalším fórkem ve finiši "a vdanou tě budu mít rád ještě více"), Mé slovo platí, které se k svatbě prostě hodí, a Poslední. Byla to parádní pařba, po níž nás laskaví svatebčané přinutili dodat přídavek, zcela neplánovaný a nezkoušený – Petr F. sám zavelel k Dobrýmu songu, a tak si dal na vlastní svatbě čtyři písničky, ačkoli původně nechtěl hrát vůbec či v jen v jedné...

      Bylo to celé skvělé a jsme moc rádi, že jsme našim kamarádům mohli dát takovýhle dáreček.


    • 8. 4. 15

      Ánplugged & Surround

      reflexe

      Kdekomu by vzhledem k č etnosti (přesněji absenci) našich veřejných aktivit mohlo dojít, že letos jsme se zřekli showbyzu. Je to tak – ani jsme neměli čas to psát do naší kroniky, ale ještě v lednu jsme si řekli, že až do podzimu nebudeme pořádat žádné vlastní koncerty a budeme pracovat studiově. Jako Beatles po 65. roce... Inu, v našem domácím studiu pracujeme, ale ne na nahrávkách, což jsme si původně vytyčili, ale prostě si hrajeme a zkoušíme, dokonce ani novinky nemáme. Máme moc práce, a tak jsme rádi, že aspoň takto koexistujeme.

      Nicméně se nijak nevyhýbáme tomu, když nás někdo někam pozve či se naskytne jiná živácká příležitost, již bychom nemuseli produkovat. A tak překvapivě máme v sezóně čtyři termíny. Jen dnes šlo však o zastávku zcela veřejnou pražskou. A nadto poměrně spontánní – před pár dny nám zavolal Inženýr Vladimír, esli bychom se nepřidali. I co by ne – přidali jsme se.

       

      Zpívá celé kafe

      A tak jsme vešli do milé malé kavárničky Jiné kafe, zcela nová to zkušenost, neb jsme měli málem úlohu barové kapely. Naštěstí přišlo tvrdé jádro našich fanoušků kolem naší neúnavné a skvělé propagátorky Martiny Peškové, takže jsme se nemuseli cítit blbě. Stage v rohu jsme opustili stejně jako techniku a hráli jsme metr od diváctva, po letech zcela unplugged, o to dramatičtěji a výrazově přesvědčivěji.

      Ještě jedna spontaneita nastala – Petr Filip se přidal! Těsně před koncertem jsme si oprášili pár písniček a zosnovali „první surround v dějinách folku“: byli jsme totiž před diváky i za diváky... Popravdě a poněkud neskromně řečeno, strašně se to povedlo. Chyby žádné, které by stály za řeč, měli jsme přeci jen za á nazkoušeno a za bé vyprahlo po živáku. Provedli jsme některé zajímavé dramaturgické tahy jako dvojici Nápoje bez pěny a Warschauer Straβe a další takovou Poslední a Hele.

      Petr se poněkud utrhl z řetězu a zdatně a nablízko interagoval s diváky. Hned v úvodní Diskotéce rozbil bariéry všeobecným tancem, v Hele je stadiónově rozezpíval, v Jsem sám využil příchodu Petra Filipa Markéty a protančil s ní sál, u čehož ji dramaticky svlékal (z bundy, neschopen najít Zapínání). Inu, nebylo se za co stydět, povedlo se nám to moc. Dokonce jsme byli vyburcování ke třem nepřipraveným přídavkům.

      Škoda jen, že tak málo lidí to ví...


    • 1. 1. 15

      Filtr v roce 15

      ahoj

      Stručně řečeno se nám daří i nedaří. Nevychází nám pravidelné koncertování, vždycky se to nějak zvrtne a popadá. Ale když už hrajeme, je to prý lepčí a lepčí, no tak nám držte palce. Loni jsme rozepsali hodně písniček, dotáhli jenom pár. Letos se budeme snažit víc. Možná bude víc studiové práce než té pódiové, uvidíme.

      Velká kapela je zatím hudba budoucnosti: hrajeme pravidelně v trojici Petr-Filip-Michal, Petr Filip je naše šedá eminence, anžto loni na potvoru nikdy nemohl. Hledáme zpěvačku, oťukáváme se s klávesistou, sníme o basákovi a vyhlížíme kapely, které by mohly hrát s námi.

      Máme velký úkol: po pěti letech udělat nový web, který by byl k čemu. Náš Facebook žije, BandZone vyčkává a YouTube furt nejni. Ale věříme, že vše pofrčí! Je to tedy takový divný neurčitý výhled, takhle prvního ledna, ale o příštím Silvestru budeme všichni moudřejší a určitě filtrovně obohacenější.


    2014

    • 28. 11. 14

      Deset let na scéně

      reflexe

      Ta naše existence je taková rozfázovaná. O „čemsi“ jsme hovořili už v roce 1996, opravdu jsme začali něco dělat v roce 2001, ale až v roce 2004 jsme s tím vylezli před lidi. Tehdy jsme ani ještě nebyli Filtr, ale Petarda, sami jsme hrát nemohli, protože nebylo co, a tak jsme se přifařili k rodnému divadelnímu spolku Krvik Totr, který jsme ředili našimi písněmi. To první show bylo v dubnu, ale my desetiletí oslavili až nyní. Ruku na srdce – byl to spíše marketingový tah, jak přilákat diváky. A oni přišli! Všech pětadvacet!

      Hráli jsme vlastně už v tradičním triu Petr-Filip-Michal, protože náš milovaný kytarista Petr Filip bohužel zas nemohl. Zkoušeli jsme ale pilně i s ním, aby si nemyslel, že ho nemáme rádi. A jednou to určitě vyjde. Každopádně jsme už nechtěli hrát těch pár písní, které máme jen s Michalem, a tak jsem zařadili i ty, které jsme si šetřili právě na Petra F. Řeč je tedy hlavně o Jsem sám, kterou jsme dlouho nenasadili, a Dobrým songu, který jsme zahráli jako přídavek a v soft aranži (kterou pak otočíme na hard, až se Petr F navrátí [lide navrátí]), vymysleli jsme sem i „živý fade-out“.

      Chtěli jsme si užít pořádný setlist, tak jsme neměli spolukapelu a odehráli nejspíš nejdelší náš koncert (s výjimkou Desetiboje). Měli jsme 22 fláků, kde byly pěkně poměrně zastoupeny staré, střední, nové i premiérové. Neodpustili jsme si zahrát vůbec první „setlist“, tedy dnes zcela Ticho na hlas a PET, za stařenek jsme ještě dali Raňajky. Kraj Smetany a Martinů a Tragéda už nepovažujeme za tak moc staré, nějak nám znovu ožily. Z doby střední zazněly klasické hity jako Nápoje bez pěny či Láska vesmírná, nu a z nedávné tvorby zazněly hitovky (Všechno je, jak má být), ploužáky (Zásah v levoboku), sranďárny (Kamarád) i standardky (Zdymadła). Publikum nám vyčetlo moc pomalých u sebe, a mělo pravdu – chyba dramaturgie.

       

      Ukrajovat lze vždy

      Poměrně se vydařily dvě premiéry: Hele je píseň, kterou jsme dali do kupy na nedávném soustředění na Michalově chatě v Krkonoších, měli jsme ji za pár hodin hotovou, Michal je dokonce spoluautorem, i když by se určitě kroutil. Nu a na samotný závěr jsme riskli druhou novinku, píseň Celá. První tedy dopadla lépe než druhá, ale ostuda nebyla nic.

      A stydět se nemusíme ani za vedení celého večera, zbytečných řečí bylo pomálu, ač stále je co ukrajovat, hudba plynula podle všeho doslova plynule, bez ohledu na to, že chyb bylo strašlivě moc, málokteré však byly slyšitelné ctěným publikem. To jen my jsme věděli, jak to všichni tři svorně vořem.

      Večírek se však vyvedl na výtečnou, on už večírkově začínal: než kapela spustila, pouštěli jsme publiku naše raritní demáče ze zkoušení, takže ti, kdož zavítali, slyšeli jako vůbec první krom nás nikdy nedokončenou píseň Zlíchov, o které často říkáme, že je to náš první opus (či pokus).


    • 26. 9. 14

      Latýno Nacht

      reflexe

      Otevírání sezóny, to je skoro hanba říkat, protože letos jsme v Praze hráli teprve potřetí. Už podle nepsaných pravidel Petr před koncertem chytl rodinnou nastydlinu, ale nakonec díky rodinnému medu a rodinné jabkenici koncert absolvoval hlasově takřka na výbornou. Fakt je, že jsme byli už hodně natěšení, protože pořád zkoušíme, ale termínově se nám to letos poněkud zhroutilo. Na druhou stranu „nezvyk hrát živě“ způsobil, že jsme nebyli úplně v pohodě, některé písně se sypaly a tu a tam jsme nepěkně škobrtli, ve výsledku jsme ale nebyli tak amatérští jako kdysi a písně i večer plynuly, jak měly.

      Naší spolukapelou bylo Igor Barboi Trio, žádná „konkurence“, anžto hráli akusticky, na jiné nástroje a přejaté standardy (převážně latinskoamerické, odtud název pro tenhle večer), nadto bez zpěvu. Vzájemně jsme se tedy obohatili svými protipóly, společný jsme měli jen smysl pro humor a průpovídky, a podle všeho jsme potěšili poměrně slušně četné publikum (ač těsně před začátkem koncertu nebyla v sále ani noha, což nám klidu rovněž nedodalo). Tohle trio k nám nespadlo jen tak z nebe – vítr ho přivanul z Teplic a jeho kapelník hraje ve Spolčení hlupců, kde zase bubnuje náš Michal. Takže proto!

       

      Vhodné pro nenašince

      Filtr si přes léto naordinoval, jak bude šíleně aktivní a tvůrčí. Popravdě – byl. Ale nepodařilo se nám ty novinky dotáhnout do hotového tvaru, takže vykopávací koncert jsme nakonec pojali jako přeleštění osvědčených fláků či písní, které jsme si chtěli zahrát. Zajímavě pojatý setlist se nám rozpadl, protože jsme museli za běhu přeskupit písně s bicími před desátou večerní a po ní dohrávat akustické kousky. Nic ničemu nevadilo, bylo to dost dobré, živé a pro nás na jevišti příjemné.

      Zvláštní filtrovský drive ocenily i dvě Francouzky, které seděly v publiku a nerozuměly ničemu než akordům, alikvótním tónům a fyzickému básnictví – takže jsme rádi, že i naše hudba a výraz jsou přenosné i bez textů. A ty zase ocenili Čehúni, zejména Filipův sólokapr Les, to je chrám, který Rybu málem zbořil.


    • 28. 6. 14

      Hradecká bota

      reflexe

      Hradecký Festival evropských regionů a jeho open air program má takovou zvláštnost. Lidé fluktuují ze scény na scénu a moc se neohřejou. Je to zcela v pořádku, ale „umělec“ musí být na tuhle situaci připraven. My jsme na to zvyklí a nic už nás nemůže rozházet tak jako památný úprk kompletního publika v roce 2006 během první písně. Přesto je to oříšek, který je nelehké rozlousknout.

      Dnes jsme v Hradci hráli popáté jako Filtr, znovu ve starém dobrém atriu Radnice. Známé prostředí nás patrně ukolébalo k sladkému zapomnění, a tak se první půlhodina nesla ve znamení průběžného a nekončícího odchodů diváků a my se zuby nehty drželi, abychom nepropadli panice. Nebyl důvod – je to tu normální, přesto bylo v takové situaci přetěžké hrát dál, víc a líp.

      Po dlouhé době v domácím prostředí Ryby naruby jsme ale také zjevně zapomněli na podstatný fakt: ti lidé nás neznali. Náš setlist byl na první pohled v pořádku, ale v konfrontaci s realitou cizinců ani trochu. Písničky jedna lepší než druhá a všechny bez výjimky jsme předvedli perfektně, neboť „venku“ my umíme hrát vpravdě výborně. Ale nejspíš chyběla jakási propedeutika/dramaturgie, uvedení diváků do povědomí o Filtru, o co jde, co jsme zač. Hudba na to nestačila, časem ale pomohly (zcela výjimečně neužvástané) Petrovy průpovídky, a v jednu chvíli se najednou vše obrátilo na naši stranu, jako lusknutím bylo vše skvělé. To už se publikum dovytřídilo do zhruba třicítky parádně pozorných lidí a tak už zůstalo.

       

      Secvak

      Moment M nastal u Renneské třídy – dvakrát jsme ji restartovali a už jsme ji chtěli vyhodit, ale Petr si v mžiku řekl, že to bychom kapitulovali. A ono to v tu chvíli secvaklo a „jako duha vytvořilo most mezi námi a diváky“... Ohromný úspěch měl pak Punk, skvěle se chytilo , zafungovalo i Samosebou, o kterém jsme pochybovali, jenže v tu chvíli už jsme měli lidi na lopatě. Oba přídavky měly sukces zvící prosince 2004, kdy aplauz málem zbořil Pidívadlo blahé paměti – v Lásce vesmírné hltali lidé každou slabiku, totéž se dá říct dosti nepochopitelně o Ovoci zelenině. Za všechno mohla parta čtyř lidí, kteří se váleli smíchy a podle základního divadelního principu strhli k přátelské pozornosti i zbytek publika. Nám se pak hrálo samo. Nadto jsme prodali po dlouhé době kupu cédéček.

       

      Odliv

      První polovina však byla pro nás opravdové peklo – byli jsme pekelně soustředění a dělali jsme vše pro to, abychom lidi dostali na svoji stranu. Filip se snad ani jednou neubrnkl, Petr neužbleptl (obojí – jak víte – vzácný jev), navíc Petr do toho dal „všechno“ fyzicky, řádil po scéně, aby diváky přesvědčil, že za to stojíme, vydal se ze sebe tak, jako bychom pořád byli divadlem (a patrně jím pořád tak nějak jsme). Je to poprvé, co si na koncertě uhnal puchýře – jeho nové boty proti přemíře pohybu silně zaprotestovaly...

      Jediná věc, která se ani trochu nepovedla, bylo ve skutečnosti jen čiré nedorozumění. Petr si pochopitelně vzal jako téma svých průpovídek ubývající diváctvo a Filtr jako viníka a dost se mu dařilo z toho těžit. Odliv diváctva však jeho verbální ekvilibristiku opanoval přespříliš a jeden divák si nakonec jednu poznámku vztáhl mylně na sebe tak, že Petr do něj kéruje – nebylo tomu tak ani trochu (ona – navíc posmutnělá – věta byla: „ach jo, další, které jsme znechutili...“), což zejména zde v naší pravdomluvné kronice netřeba nikterak přibarvovati. Dotyčný urazil se ukrutně a Petrovi je to moc líto, kór když si to prostě jen špatně vyložil. Ale na to měl právo. Inu, byla to bota. Blbá bota.


    • 12. 6. 14

      Filtr nemohoucí

      zpráva

      Tak tahle sezóna se doopravdy nepovedla, a to (doufáme že i pro vás jen) technicky. O první ne-půlce už jsme psali, a tak jen stručně: „opening sezón“ se přesouval a odpadal, až z něj nic nebylo a náš vykopávák nastal v prosinci. Bylo to dobré a byla to premiéra rozšířené sestavy, chyběla jen Zuzka Macáková, která z různých důvodů nestíhala naskočit. Pak to vypadalo slibně, a sice na únorovém koncertu, kde už nás bylo všech pět. V dubnu ale chyběl Petr Filip a byl to také poslední koncert, kde nastálo hrála Zuzka – těsně před koncertem jsme si řekli, že si „fyzicky nesedíme“: Zuzčin rozsah je někde jinde, než kam ho Filip sází a kde ho Petr dává. Duben tedy byla taková labutí píseň se Zuzkou a my měli pokračovat v červnu v pánské sestavě – tedy až na to, že zase (z pracovních důvodů) odpadl Petr Filip.

       

      Mrzáci

      Těšili jsme se na červnový koncert v triu (P+F+Michal), ale vlezla do toho vleklá choroba Petrova – měsíc a půl byl mimo, a když jsme se už potřebovali vrhnout na zkoušky, altruista Filip byl zmrzačen na prstě při nezištné pomoci handicapované osobě. Zpěvák bez hlasu, kytarista bez prstu – zkusili jsme to sice na oťukávací zkoušce týden před koncertem, ale rozumně jsme seznali, že tudy opravdu ne. Koncert jsme zrušili – a jaké bylo naše překvapení, když se ukázalo, že o nás v Rybě naruby beztak nikdo neví a ten večer se hraje něco jiného... Móóc jsme se bavili při představě, jak si nazveme lidi, dorazíme a tam se budeme handrkovat o prostor s někým jiným... Takže všechno špatné je pro něco dobré.

      Suma sumárum: během sezóny jsme měli jen tři domácí koncerty (z toho dvakrát byl Petr nemocný a dal to jen tak tak), jeden přespolní (a jeden nás ještě čeká za 14 dní v Hradci), přeházeli jsme sestavu zleva doprava, a ač jsme zkoušeli úplně pořád, odborná veřejnost (neboli publikum) z toho vlastně nic nemělo. Trochu otráveni jsme, ale víme, že nic z toho není naše chyba.


    • 25. 4. 14

      reMariage

      reflexe

      Jaký Armstrong, taková předkapela,“ glosoval Přemysl Rut při vzpomínce na Suchého se Šlitrem, kteří uvedli v pětašedesátém Armstronga, a svým sólem tak zahájil večírek Filtru... Řekněme rovnou, že tenhle večer nebyl tak úplně normální, ačkoli většina diváků to nemohla úplně tušit: Petr slavil ten den pět let od svatby s Hammou a vše tomu tak nějak uzpůsobil: od pozvání Přemysla (který tehdy hudl; tentokrát i s Markétou Potužákovou) přes Šimáčka (kterého si s ním Petr po pěti letech bez jediné zkoušky zazpíval) po retro v podobě začlenění celého tehdejšího svatebního setu do dnešního playlistu Filtru, to vše za doprovodu svatebních koláčků, kterými si Filtr nakláněl publikum... Ale krom žertovného špičkování mezi staromanželi už jsme dali běžnému publiku se svými oslavami pokoj. Nutno říci, že v plánu bylo, že by se Přemysl přidal do písní, které s námi zkoušel na Desetiboj (Free a Skizofrenie), ale padlo to, protože jsme nikdo vůbec neměli čas.

       

      Retro

      Onen svatební set nám docela prospěl dramaturgicky: koncert jsme zahájili čtyřmi novějšími písničkami zahranými v duu (včetně konečně dobře zahraného Ničí mě). Následovalo ono pětileté retro – v prvních čtyřech písních hrál Michal a/nebo Zuzka, Zamilovaná byla s Michalem premiérová. Zbylé svatební songy byly opět v dvojici – to jsme nikterak neplánovali, tak to prostě vyšlo.

      V svatebním setu jsme si dovolili jedinou změnu: docela už obehraný Berlín (ve kterém bychom navíc významně postrádali Petra Filipa, jenž tentokrát nemohl) jsme symbolicky nahradili úplnou novinkou, Warschauer Straβe, kterou Petr napsal (sic!) v Berlíně (sic!) pro Hammu – čili ta změna vůbec nevadila.

       

      Tři přídavky pro publikum

      Po písničkách z minula pak o to lépe zapůsobily čtyři nové a společné písně (Žena a chlap, Rennes, Samosebou a Skizofrenie – poslední dvě v premiéře s Michalem), které jsme vystřihli na závěr – a skoro se není čemu divit, že jsme zahráli i přídavek (, které jsme si ale komicky pomohli vykřičet sami) a druhý přídavek (Prokop Diviš), naprosto nečekaně jsme ale byli přinuceni k přídavku třetímu, nikterak nazkoušenému, kterým bylo pěkně zkopané (ovšem s grácií a humorem zmrvené) Ticho na hlas.

      Byli jsme všichni velice spokojeni: lidí bylo plno a „šli s“, nic jsme nezmrvili, retro netrčelo a nové písně a aranže se povedly a navíc jich bylo víc než dost: dobrá půlka byla už zahraná jinak než v dvojici.


    • 21. 2. 14

      Bylo (a bude) nás pět

      reflexe

      Jestliže prosincový koncert byl hodně dobrý, tenhle byla naprostá pecka. Hráli jsme bez příkapely a měli tak po dlouhé době úplný prostor pro sebe – využili jsme ho velice „nově“: v devíti ze sedmnácti písní s námi někdo hrál. Naše sestava je konečně kompletní, je nás pět, k Petrovi Filipovi (ostrá kytára) a Michalu Froňkovi (nesmiřitelné bicí) se konečně přidala Zuzka Macáková (půvabný zpěv).

      Se Zuzkou jsme plánovali společnou aktivitu přes rok, ale ona pořád psala a psala dizertačku nebo někam cestovala. Ne že by měla hotovo, ale už jsme do toho praštili, a tak zpívala aspoň ve třech kouscích. To Michal už hrál v šesti a matador Petr dokonce v sedmi. Tentokrát jsme nedávali „společné“ písně na konec, ale přirozeně je prokládali duovými fláky. Vtipné je, že už máme opravdu z čeho vybírat a není to (aspoň pro nás) dokolečka hraná nuda.

       

      Taktové fórečky

      Co bylo nového: na poslední chvíli jsme vymysleli finálovou aranži Ovoce zeleniny (jedině zde se potkala celá pětice, vtipně jen na pár taktů, náš typický fórek...), konečně jsme předvedli rockovej Dobrej song (minule vypadl pro pozdní hodinu; tentokrát – a taky na poslední chvíli – vymyslel Petr Filip /!/ ještě drsnější aranži začátku), Vesnu, která taky minule vypadla, jsme hráli v duu, ale poprvé s posunutou tóninou a mnohem ryčněji.

      Následovala premiéra našeho soukromého evergreenu Žena a chlap: píseň přes rok zkoušená se Zuzkou, ale právě pro její aktivity stále odkládaná. Alespoň jsme ji tedy fakt uměli a navíc stihli dodat Michalovy bicí. Navíc písnička má letitou historii, napsal ji Petr v roce 2008 v Bordeaux, Filip ji záhy zhudebnil, ale zrovna tak záhy spláchl a až za čtyři roky vymyslel novou, tu aktuální podobu. Dali jsme si velkou práci s vokály a je dobře, že jsme ji zkoušeli rok... Druhou novinkou bylo Zdá se mi, které máme také hotové od července, ale krz povypadané koncerty se na ni dostalo až teď. Mimochodem obě jsou tak strašně vysoko, že pořád ještě nemocný Petr bohužel nevyzpíval vejšky (donedávna stejně nemocná a hlasově nemohoucí Zuzka to naštěstí zvládla). Co naplat, olhal to spontánními variacemi.

       

      Nadupáno

      Nikoli novinkou formálně vzato, ale novinkou pro nás bylo třetí uvedení Ničí mě – bravurně jsme ji zvládli (a ne jako dříve – nechali jsme ji ale také odležet). V Poslední se přidala Zuzka (i to už je zhruba půl roku stará aranže). No a to je všechno. Úplných nenovinek bylo tedy jen pár. Celý koncert byl ukrutně nadupaný, dvě třetiny utekly jako voda, potom jsme trochu rozvolnili, ale pořád v nadprůměrném tempu. Pindali jsme pramálo a velice vzácně jsme neopravovali a nekomentovali chyby, a to ani jednou! Přitom jich nebylo málo – Petrovi tu a tam ulítl text a Filip se ubrnkával, kde to jen šlo – ale to víme my. Publikum si toho nevšimlo nebo nevšímalo.

      Těšíme se moc na duben, protože tentokrát jsme hráli věci opravdu dlouho piplané. Příště to bude zajímavější: budeme mít úplné novinky a na další zapojování kapely máme jen dva měsíce.


    • 16. 1. 14

      Po čertech andělská Plzeň

      reflexe

      Už po bůhvíkolikáté jsme se zastavili coby účinkující v Plzni, a stejně jako loni i tentokrát šlo o reciproční vystoupení s plzeňským SADem. Plzeň milujeme, máme tu kamarády (byť nemůžeme nenapsat, že nás moc mrzí, že poprvé po bezmála deseti letech jsme se nepotkali s věrným naším souputníkem Ingusem, který jest bohužel osobně indisponován), hrajeme tu pravidelně.

      Loni se nám však stala výjimečná věc – plzeňské publikum jsme zajímali. Za dlouhá léta jsme se totiž naučili zvláštnímu plzeňskému chladu ve vztahu divák místný – umělec nemístný. Namlsalo nás to a letos jsme tvrdě narazili – naštěstí jen ve dvou, neb jak jsme si definovali pro nové složení Filtru, složitější štace obstaráváme ve dvojici. Nezajímali jsme nikoho (odpusťte věrní přátelé a několik dalších, kdož jste nás podporovali, leč v sedmdesátce lidí v sále jste byli výjimka). Naštěstí jsme si už během výkonu vzpomněli, že za to tak moc nemůžeme a výjimečně jsme se nenechali zviklat. Petr to posléze zhodnotil takto: „Snažil jsem se víc a víc, aby se lidé bavili, a oni se opravdu bavili víc a víc.“

      Krom padajících textů ze stojánku a pár kytarových zaškobrtnutí si ale nikdo nemohl naší nervozity a rozladění (nikoli kytarového) všimnout, byli jsme velice nevídaně ukáznění. Do publika jsme to prali dělostřelecky víc a víc a za svůj výkon se můžeme spíše pochválit, což neříkáme často. A tak už dost o tom nepříjemném zážitku. Hodně nás podrželi kamarádi ze SADu, kteří pařili, co to šlo.

       

      Lokální satira

      Seťák byl zajímavý – sami jsme si až před koncertem uvědomili, že jde z poloviny o písničky zcela nové (trio Zapínání – Rennes – Samosebou) a z poloviny zhruba tři čtyři roky staré (Free – Berlín – Prokop Diviš – Je mi fuk – Na dece u lesa – Punk), jedinou výjimkou byla stará hitovka Nápoje bez pěny.

      A ještě k tej Plzni. Svůj design jsme obalili do korporátní identity Plzně, hlavního města kultury 2015. Zrecyklovali jsme pražský dárek SADu a i v Andělu (a hned na úvod) zahráli Kajdu, tentokrát se spontánním veršem „Najdu já ji v lese / v lochotínským lese / Baxa už ji nese / ochotně ji nese“. Ani punkový rytmus ani lokální satira však nepomohly. Dále: lehce plánovaný, teda plánovanej Dobrej song byl rovnou zrušen (SAD ho nezkoušel a Ingus tu nebyl). A tak jsme se už jen ve finiši vokázali v Eskymáckém reggae SADu. A tady jsme konečně posbírali nějaký ten plzeňský bod. To bylo tak: už před rokem sem přivezl Petr dvě knížky pro SAD, komunistické příručky o aerobiku Recept na pěknou postavu a Aerobní gymnastika, i s patřičnými cvičme-v-rytme-eklo-fotkami, což přesně odpovídalo parodickému duchu skečů SADu. Loni ale na dárek zapomněl a až letos knihy předal dovádivým Lu de SAD a Zu de SAD s tím, že „Filtr celý koncert bedlivě sledoval jejich pohyb a ten je zatím nanic a nechť študují“. K tomu popřál dívkám k narozeninám („Je jim krásných zudesád a ludesád let“) a konečně byl kotel tak nějak náš, byť na poslední chvíli a v cizím songu...

      Ale i když nám v Plzni pšenka ani pšeničné moc nekvete, jsme tu prostě rádi. (A užili jsme si to tu až do konce druhého dne obklopeni všemi svými drahými polovičkami.)


    • leden 2014

      Filtr v roce 14

      ahoj

      Předně nutno říct: filtrujeme! Zrušené podzimní koncerty byly samé smůlovatostě, my hrát chceme a v Praze-Rybě nás uvidíte pravidelně v únoru, dubnu a červnu na tradičních pátcích.

      Plně se soustředíme na dvoukolejný život – za prvé: nějak nám v poslední době jde tvorba pěkně od ruky a vcelku chrlíme nové pecky, díky čemuž se nám daří nepsané pravidlo „dvě novinky na koncert“. Za druhé: děláme vše pro integraci kapely – přecházet na bicí zvuk je řehole a my zkoušíme furt. Postupně budeme mít víc a víc písniček s Michalem F (bicí) i Petrem F (kytara), které už nepovažujeme za hosty, ale za Filtr. Ruku v ruce s tím se pokusíme i o společné autorské písničky (bude to vzrušující změna toho otřepaného Novotný/Votava).

      Přidat by se měla i Zuzka Macáková (zpěv), leč již rok to nevychází, jak jí nevychází sepsání disertačky. Snad se na to brzy vykašle a oddá se rokemrolu.

      Každopádně složitější štace obstará nadále jen základní skladební dvojice.

       

      Prostě Filtr

      Petr s Filipem coby lehce nadřazená zakladatelská dvojice se snaží zjednodušit výraz Filtru. Mimo jiné proto s Novým rokem vypouštíme přídomek „populárně naučná skupina“ a zůstáváme prostě Filtrem, byť je to tak strašně nudný název. Nedá se s tím nic dělat. Kdybychom byli Franta a Karel, jmenovali bychom se Kanta nebo Frarel. Jako Petr a Filip jsme prostě Filtr. Odpoutáváme se víceméně už i od naší divadelní minulosti a odkazu Krvik Totr, páčo dívadlo evidentně už nejsme. Nově se budeme popisovat jako „dramatický nebo obývákový pop“, sami ještě nevíme.

      Od chvíle, co jsme spustili Filtruj.cz (jsou to přesně tři roky), jsme na web neměli moc čas a krom novinek a koncertů je tady mrtvo. Letos to napravíme, dodáme fotky i písničky! A co se sociálního života tejče, náš Fejsbůk žije vcelku aktivně, letos míníme proniknout rovněž do tajů oborového BandZonu a snad se podaří i nějaké to videíčko na YouTube. Zatím neexistuje zhola nic, a to je pěkné východisko pro vývoj.

      Filtrujme společně dál!


    2013

    • 13. 12. 13

      Filtr extended

      reflexe

      Všechno špatné je k něčemu dobré, třeba datum. Třináctého pátek jsme se vrátili na rybí pódium, a půlroční abstinence byla na nás znát, zcela pozitivně. Byli jsme natěšení, inovativní, vcelku bezstarostní, a hlavně nazkoušení. A poprvé jsme se představili v podobě „band“.

      Datum se projevilo pro nás jen dílčím způsobem – několikrát nás pozlobila technika (dobře rozjetý koncert jsme museli na pár minut přerušit a začínali pak de facto nanovo), písničku jsme zkopali jen jednu – tedy Petr: dva řádky před koncem Zásahu se ztratil, chvíli jsme po našom hledali, jak to vyřešit, až jsme toho pěkně dramaticky nechali („Tato píseň se ztrácí, přestává být výrazná.“). Poprvé jsme také zažili technický výpadek (nic to nemělo s námi), na dlouhých pět deset minut jsme nemohli hrát (zachraňoval to Petr nezvykle povedeným průvodním slovem) a pak jsme museli nahazovat řemen znovu.

      Hůř bylo plzeňskému SADu po nás, kterému na poslední chvíli odpadl Ingus a jeho party si rozdělili zbylí Honza Koudelka, Mr. Dan a Z de SAD. Očima znalců – mimořádně se jim zdařilo (i přesto, že místní kocour v jisté chvíli nepozorovaně skočil na mixpult a Zykýho vypnul). Bohužel jsme přetáhli, a tak jsme nedali společně Dobrej song. Zahudli jsme ale jejich tišší Eskymácké reggae. Vynikající na celé věci bylo, že jsme se na ničem ani slůvkem nedohodli. My prostě počítali s Eskymem a oni s Dobráčem...

       

      Filtroband

      Náš set byl plný novinek s významně velkým N. Nám osobně je milé, že nejstarší písnička byla z roku 2009 (s výjimkou Diskotéky, *2007), převážně jsme hráli letošní věci. Úplnou premiéru měl náš potenciální hit Samosebou. Petr Filip hrál poprvé v Berlínu (který jsme navíc vyšperkovali vokálními fórečky). A křest ohněm prodělal Michal Froněk (jinak též teplické Spolčení hlupců) na bicí. Nejdřív jsme zažertovali, když jsme ho velkolepě uvedli na jeviště, aby zahrál v Samosebou (dohromady 20 údeříčků), ale naplno to rozjel v Renneské třídě. Náš největší popík měl hned při druhém uvedení velkoaranži, písnička se totiž natolik líbila Petru Filipovi, že se do ní na poslední zkoušce doslova nacpal (a o další kus nám ji pozvednul). Ve čtyřech jsme hráli i Jsem sám – to bylo dosti uspokojivě symbolické, protože právě pro tuhle píseň jsme před dvěma lety chtěli Michala do výročního Desetiboje – dokonáno jest. Finiš patřil Diskotéce v triu (Petr-Filip-Michal). Ta nám ještě drhne, ale to se podddá.

      Pro SAD jsme si připravili jednu kulišárnu – Petr sehnal elpíčko Hrají a zpívají Plzeňácí, které SADu slavnostně předal, naše čtyřka jim pak zahrála hitovku téhle desky, Ztratila jsem kajdu, kterou Filtr upravil do půlminutové punkové verze (asi největší aplaus, inu předělávka) – byla to taková veselá jednorázovka, kterou jsme nacvičili za pár minut. Kajdu jsme divákům cpali v dramaticky opakovaném originále před vystoupením i o přestávce... A co se diváků týče, ano, tentokrát jsme zažili tu vzácnost, že bylo úplně narváno! To se pak jinak hraje!

      A na závěr citát jednoho diváka: „Jak se tak rozrůstáte, tak si říkám: zase podobnej typ. Kde to berou? To je záměr? Kdo bude asi další? Bude taky takovej...?“ A my dodáváme: hodnej...


    • podzim 2013

      Smůlovatý podzim a slibná zima

      zpráva

      Filtr z pohledu fanoušků půl roku stál. Ale kulový – dřeli jsme jak mezci, jen jsme měli smůlu.

       

      (Ne)koncerty

      Nejprve jak to bylo s nekoncerty. Měli jsme hrát na jednom festivalu v létě, tam se ani neozvali. V Rybě naruby jsme chtěli zahájit sezónu v půlce září. Do poslední chvíle však o stejný termín bojovala jakási australská formace, až jsme to vzdali – třeba bychom i hráli, ale pro prázdné hlediště, neb bychom nestihli promo. Náhradní termín byl stanoven na první listopadový den. A co čert nechtěl – nejpovinnější z nejpovinnějších teambuildingů padl na hlavu Petrovu Jedinou Novotnou, nadto v daleké a nedostupné Šumavě. Byl na podobné akci poprvně (a snad naposledy) v životě, a jak to šlo, utekl. A tak se stala taková absurdní věc – přesně ve chvíli, kdy měl proběhnout náš v tu chvíli už zrušený koncert, se Petr s Filipem sešli v putyce na Smíchově. Čili koncert vlastně klidně být mohl.

      Sezónu tak zahajujeme až v půlce prosince, půl roku od předchozí štace, a tenhle termín držíme zuby nehty. Koncert půlíme stejně jako loni se SADem a do jejich rodné Plzně to jedeme zopáknout v lednu. V Rybě pak zas budem v únoru, dubnu a červnu. Zabookováno jest a vy sledujte naše rezervační oddělení v sekci Koncerty...

       

      Personálie

      Další legranda byla personální. Všechny ty termíny se nikomu moc anebo vůbec nehodily kvůli práci. Rušili jsme je docela dobrovolně, nebyli jsme totiž zdaleka připraveni na veleslavný okamžik: koncert v rozšířené sestavě. Ano, máme kromě kytary Petra Filipa ještě bicí Michala Froňka, kterého jste mohli potkat za Inženýrem Vladimírem nebo v teplickém Spolčení hlupců. A krom toho úplně celý rok, už od ledna, zkoušíme s hlasivkami Zuzky Macákové, která však na potvoru nemohla na žádný koncertní termín. A když už měl vypuknout náš „band“, odložila svůj blyštivý start s námi, aby mohla dopsat doktorandskou práci. Mezitím se taky Petr Filip poflakoval měsíc v Japonsku, no zkrátka totální chaos.

      Teď jsme se však ukáznili a těšíme se na prosincový restart. Bude to čistě pánské, protože Zuzka naskočí až v únoru, ale stejně je to pro nás důležitý milník. Mimochodem, formálně jsme si řekli, že nebudeme nic formálně řešit, ale tak nějak z našeho plakátu, kde je napsáno „Filtr“ a žádné „plus tenaten“, vyplývá, že tihlencti staronoví lidičkové jsou už taky a prostě Filtr.

      To prázdno, které jste bez nás prožívali, jsme naopak my plně procvičili – žádný konec předchozí sezóny, s Michalem alias Mikym F jsme zahájili hned zkraje července a každý týden dřeme doteď, jen v září jsme si na dva tři týdny odpočinuli. Přesto nečekejte ouplně jiný Filtr. Není to jen tak a nové nástroje přidáváme postupně.


    • 24. 6. 13

      A vona jde pryč (hradecká rozehřívačka)

      reflexe

      Po třech letech nás vzali na Open-air program Festivalu evropských regionů v Hradci Králové, kde jsme hráli už opravdu x-krát (někdy jako Krvik Totr, někdy jako Filtr) a vždy rádi. A to i přesto, že podmínky byly kolikrát nanic – vždy tedy z hlediska naší ourovně, či návštěvnosti (onehdá nám sto lidí oddupalo pryč na jiný program, fuj to byl zážitek), anebo počasí. To jsme si tentokrát vyžrali – ještě včera bylo nádherně, dnes ale lilo jako z konve a byla zima třeskutá. Naše vystoupení nazvané A vona jde pryč podle písně Punk bylo na poslední chvíli přesunuto přes půl města do Žižkových sadů do Open stanu. Nejdřív jsme hráli pro pět zbloudilých diváků, na konci jich tam bylo možná třicet, tedy prachbída, ale nedalo se nic dělat – i tak se nám ale příjemně zdařilo zaujmout je, měli jsme ještě páteční ajfr. Ve strašlivé zimě jsme za běhu vyhazovali pomalé písně a i ty ostatní hráli pro zahřátí tak rychle, že hodinový program se smrskl do necelé půlhodinky.

      Ztracený čas to rozhodně nebyl a publikum bylo i při své nečetnosti velice milé. Za Filtr se vůbec stydět nemusíme, naopak – ale žádná sláva to nebyla, protože o tom skoro nikdo neví... My jsme si ovšem užili komfort bývalého vostopětího stanu a kmenových techniků jejich a Damúzy (v jejíž pradávné domácí scéně v Řetězové jsme jako Filtr měli před lety živou premiéru). A ukrutně jsme si libovali i produkci – spali jsme naproti nádru v legendárním Hotelu Černigov, kam jsme hodili promočené věci a šli do Ferdinandy oslavit teď už opravdu uzavřenou a velice příjemnou sezónu.

      Perlička na závěr – před sedmi lety jsme na tomhle festivalu hráli (jedinkrát) pod názvem SPODP Chleba (takový nepovedený pokus o posun názvu). Vzpomněli jsme si na to, když jsme cestou do Hradce ve vlaku začali svačit – oba nic než suchý chléb...


    • 21. 6. 13

      Zapínání sezóny ve smyslu off

      reflexe

      Název koncertu na závěr pražské sezóny (Zavíráme sezónu) inspirovala ouplně nová píseň Zapínání, kterou jsme navíc zahráli nezvykle na úplném začátku koncertu (a dosti vydařeně). Zvláštní na ní je i to, že ji celou napsal Fíla, Petr jen dramaturgicky texty pošoupal a připsal kratičké „céčko“.

      Závěr sezóny proběhl vkusně a rodinně – bylo plno, ovšem opravdu těmi nejbližšími. Náš tradiční, ale nikoli všední host Petr Filip vše uvedl setem se „sousedem“ a DJ Arcticem, částečně improvizovali, částečně měli nacvičeno, na programu byla i přímo pro ně Petrem Jediným napsaná „hipohopová“ píseň Panelák, ve které měl hostovat celý Filtr, ale z nečasu z toho sešlo – přes léto to však napravíme.

      Filtr zahrál opět bizarní set – říkáme to často, a je to proto, že se nám Filtr a jeho písně mění před očima, viditelně a překvapivě, ač jsme jeho autory. Nějak to vážní, ale přitom humor nemizí, ač má již osten hustého sarkasmu. Byl tu Zásah v levoboku, bylo tu Šestinedělí, a byla tu Renneská třída, další novinka, která je podle všeho pravdivě krutá. Petr ji humórně věnoval všem rozpadlým vztahům, vztahové v publiku to přijali se smíchem, ale aplaus po písni měl jiný, dosti naléhavý charakter. Dosti jiný, než na jaký jsme zvyklí.

      Ale jinak humor doopravdy nechyběl, bylo to dosti vydařené představení, a skutečně představení, protože jsme byli docela klidní, zdrženliví v pindech, řečičky jsme pak měli spontánní a vtipné (třeba Fílova „Inženýrská odysea“ – minule jsme hráli s Ing. Vladimírem, teď s Ing, Petrem), chyby jsme příliš nerozpatlávali (to kvitovali znalci – a že jich bylo!), byli jsme v relativně vrcholné kondici (zblbnuti jen málem 40stupňovým vedrem předchozích dnů). Ještě dva vtípečky a necháme reflexi reflexí, bylo to opravdu skvělé vystoupení: Petr přivolal Petra Filipa na stage o píseň dřív, na Až, ve které měl hrát, ale nestihlo se to. Tak aby si aspoň publikum mohlo představovat, jaké by to s ním bylo... Druhá historka, trochu připravená: na poslední zkoušce blbli kluci s Jonášovými Novotnými hračkami – a v Dobrým songu „zabubnoval“ Petr na „žabáka Fílu“, pojízdného bubeníčka. Na poslední chvíli jsme se rozhodli tenhle fór předat dál – a mistr zvuku Alex se nadchl a tuhle hračičku nám nazvučil! Pohled na zelenou hračku s profi mikrofonem byl hlavně pro nás uvnitř prostě dokonalý.

      Jinak jsme provedli a předvedli drobné změny – v Jémine jsme projasnili poslední refrén („Jé-jé-jé-jé-jémine“ místo „Jémine-jémine-jémine“), v Dobrým songu jsme pod vlivem opět Jonášovým a jeho aktuálně oblíbeného slova zpívali „lepší vrabec v hrsti než Audi na střeše“ (dvouletý Jonáš prý spokojeně přikyvoval), Kamaráda jsme předvedli poprvé s přepsaným finišem, raritní Chrápeš (vytažené v rámci programu "na každém koncíku jedna dvě stařenky") bylo ještě o kus zkrácenější (a konečně mělo šmrnc).

      Jo a Petr Filip – jak pravil už u předkapely (do třetice) dvouapůlletý Jonáš – „měl jinou kytaru“. Tvrdší.

      Těšíme se na dál!


    • 26. 4. 13

      Plus 123 minut s Inženýrem Vladimírem

      reflexe

      Náš tradiční páteční koncert v Rybě naruby proběhl tentokrát trochu netradičně. Slavili jsme deset let, které se známe s Vladimírem Mikulkou aka Inženýrem Vladimírem, takže jsme si dlouho dopředu tenhle večer naplánovali jako „soundclash“, čili my hrajeme vás, vy hrajete nás a společně pak hrajeme sebe.

      Jak to bylo v tom roce 2003? Podrobně lze se dočísti na stránkách Krvik Totr, takže jen stručně. My jsme tenkrát přišli na jižákový majáles s 60 minutami divadla Krvik Totr. Budoucí Inženýr Vladimír tehdá přišel s 60 minutami divadla kds Puchmajer. Leč kvůli skluzu nás převálcovala věhlasná kapela -123 minut a náš program byl zrušen (publikum přišlo přesně o těch 123 minut). Šli jsme tenkrát na vedlejší psí louku, kde jsme si u vína přehráli svůj repertoár a opravdu jsme se skamarádili.

      Dnes jsme oněch 123 minut nahradili. Nejdřív zahrál čtyřčlenný a pěkně od podlahy tepající Inženýr Vladimír Rockband (pro nás v nové sestavě s kytaristou Zbyňkem), po něm jsme hráli my, tentokrát čistě duo (řekli jsme si totiž po letech, jaké to asi je hrát druzí). Dohoda byla taková, že si obě formace vyberou dvě tři písně podle vlastního výběru (i to je zajímavé) a nacvičí dle libovůle (autoři pak své kusy slyšeli až naživo). Inženýři tedy vzali Jsem sám, které posunuli do experimentální polohy (Petrovi to připomnělo nějaké věhlasné dílo anglických 70. let, nemůže na to přijít – byl top ale onen velkolepý, přerývaný princip; že by Floydi?), a potom neskutečně punkově předvedený Kraj Smetany a Martinů, klobouk dolů!

      Filtr hrál písně spíše velice nové až nejnovější (Zdymadła, Kamarád, Poslední), zkrátka ne na jistotu. Leč tentokrát jsme jednak zkoušeli poctivě a dlouho a jednak nikdo z nás nebyl ni unaven, ni nemocen, takže až na pár zaškobrtnutí to byla popravdě jízda. Vladimírovi jsme úplně předělali Supí píseň, kterou jsme navíc spojili do mikulkomedley se Snem („Jó, to se ti tak zdá“ – neplést s Landou a Nedvědem, to je Zvláštní sen) a Mámou za horama. Jako druhou jsme zahráli Okurkovou sezónu, taky v podobě punku (co taky s tím cizím matrošem, když není čas a nejsme hendrixové). Povedlo se, obojí, díkybohu!

      Společně jsme pak zahráli Dobrej song. Ten jsme úplně poprvé v podobné hostovací situaci nejeli premiérově naostro před lidmi, ale jednou zkusili v inženýrské zkušebně v Dejvicích, naživo to ale bylo dost jiné a naprostá pecka. Fade-out pak zařídily Vladimírovy Patníky, kde jsme si zahalekali a zabrnkali (Fíla ve své vynalézavé aranži) a šlo se spát.

      Mimochodem nápad s tímhle večerem dostal Petr těsně před loňským společným vystoupením, takže se na tom svým způsobem rok dělalo (neboli měsíc, ale to je i tak dost...). Škoda jen, že na Filtr nějak definitivně přestávají chodit diváci. Pomineme-li povinné rodinné příslušníky, přišla JEDNA fanynka. To tedy člověka fakt nebaví. Milá naše kroniko, nemysli si, že jsme tak špatný, naopak. Jsme lepší a lepší a už dávno v kategorii fakt dobrý. Možná se ale míjíme se současným vkusem a potřebami českého publika.


    • 6. 3. 13

      Portuj!

      reflexe

      Po třech letech jsme si troufli na Portu – minule jsme vypadli už v předkole (ze zhruba dvaceti kapel neprošlo dál asi pět...), ač jsme nadchli celý sál a usmívala se i porota. Nic jsme si z toho nedělali, jehličí nám holt ze stetsonu nečouhá. Letos, kdy máme divadelní plonkovno a tudíž čas, jsme se vyhecovali znovu. A bylo to úplně stejné – nálada v sále se zvedla o sto procent, úplně cizí lidé nám dosti bouřlivě aplaudovali, smáli se a porota se opět usmívala. Pročež opět očekáváme, že se odebereme do předkolového koše... A zase nám to bude jedno, protože pořád ještě nemáme ani ten stan.

      Tehdy i dnes bylo mnohem důležitější, co jsme dokázali předvést a jak. Spolu s Petrem Filipem jsme velice dobře zahráli tři písně (to byl předepsaný počet), Zdymadła, Mé slovo platí a Jsem sám. Měli jsme ajfr, neudělali jsme snad žádnou chybu, mezi písněmi jsme byli stručně vtipní. Před Zdymadły jsme porotu upozornili na výkon Petra Filipa, který v této jediné nehrál; poté jsme vtipně a dramaticky řešili technickou chybu – někdo z nás zrnil; publiku jsme vysvětlili, že bychom se raději jmenovali Smůla nebo Sirka, ale s lidmi jako Filip, Petr a Petr Filip to prostě musí být Filtr; a nakonec jsme si troufli i promovat naše cédé, jehož přítomný náklad 1 ks se také kompletně prodal.

      Nějakých 40 diváků, to bylo pro nás oproti koncertům v naší produkci plno, navíc cizí publikum zbožňujeme, protože si ho musíme získat. Tohle jsme si získali zcela. Bylo to parádních patnáct minut, skoro až slávy. Navíc jsme byli pointa večera, protože jsme se předtím tak zaposlouchali do jiných kapel, že jsme náš set propásli... To vše se dělo v zrekonstruovaném Klubu Mlejn, tedy sice úplně jiném domě s jiným duchem, ale na stejném místě a s historií, do níž jsme my v rámci Krvik Totr hodně promluvili a s produkční Marií jsme se viděli moc rádi.


    • 14. 2. 13

      Filtr v Gambrinus lize

      reflexe

      Pro jednou můžeme ulehčeně říct: povedl se nám koncert, opravdu jo! Hráli jsme v Plzni na recipročním Valentinském večírku Divadla SAD (jakože nás pozvali k sobě za listopadové vystoupení v Praze). SAD byl tentokrát hlavní, my předkapelovali, a to v rámci stejného jejich jako v Rybě programu unplugged Honzy Koudelky, Mr.Dana a Inguse + celého zbytku Koudele.

      My jsme zahráli čtyřicet minut úderných písniček, takových, které nám momentálně jdou – a opravdu šly. Petr se konečně vymanil z choroby (až dnes mohl zpívat) a perfektně zpíval, Filip perfektně hrál, pindy jsme úplně zrušili a jen jsme frčeli. Začátek mistrný (Free, Diskotéka, Na povel, Nápoje bez pěny – mimochodem v Na povel jsme až v Plzni vymysleli spontánní variantu pro SADaře Zykýho: „Nalinkoval jsem si život / podle Iggyho / rýsovat mi ale nikdy nešlo / všechno jsem opsal od Zykýho“), pak nám spadl řemen u Všechno je, jak má být, Zdymadeł a Lásky vesmírné, ale ve finiši jsme ho zase ukrutně nahodili – Mé slovo platí (poprvé se nám ale doopravdy podařila bezvýhradně), Punk (kterou jsme uvedli citátem z jednoho stupidního časáku pro báby, že v Plzni jsou lidé v sexu nej(u)spokojenější – a že se tedy těšíme na afterpárty; písničku jsme pak věnovali Ingusovi a byl to nářez vážně punkový) a poslední Jsem sám, které se prostě mohutně vydařilo. Lidé doopravdy hezky reagovali, jednou byly ovace úplně nehorázné, smáli či usmívali se, líbili jsme se. Byl to včetně zájezdů s Krviky náš bezkonkurenčně nejlepší večer v Plzni, jak z hlediska našeho výkonu, tak z hlediska přijetí publikem.

      A to ještě jedno kolo následovalo, když pár minut před půlnocí vygradoval koncert SADu společným (ovšem jejich) Eskymáckým reggae (Fíla hrál na tamburínu, Petr s Ingusem zpívali a tančili) a konečně brutálním, ale vážně brutálním naším Dobrým songem, který SAD nacvičil v celé kapelnatosti (bicí, basa, kytara, klávesy vesele se usmívajícího Mr.Dana, saxík, Zykýho tamburína a zpěvy Ingusovy plus my), kteroužto aranži jsme se dozvěděli až přímo live a byli jsme prostě unešeni – kapela si dávala pohodičku a přidala se i pro nás nečekaně o to mocněji a naplno až na třetí sloku, ovšem vážně hustě, hustě dobře... Přísaháme, že to zvedlo celý sál, který pařil a výskal, a my jsme byli naprosto unešeni - a taky trochu za hvězdy... Bylo to ještě o fous lepší než nejlepší dosavadní a vůbec první kapelnatá verze s Abiďasem. Dobrým songem to minutu před půlnocí skončilo... Koncert jak za starejch dobrejch časů, kdy policejní hodina nehrála roli... Ó, jak mrzuté, že nenahráno...


    • 8. 2. 13

      Petr Filtr Experience

      reflexe

      Přátelé, máme za sebou parádní koncert v Rybě, který narušilo jen několik nepodstatných chyb (bylo jich méně než jindy!), několik zbytečně delších promluv (i těch ale snad bylo pomálu) a konečně Petrova zdravotní indispozice. Celý týden raději nezpíval, jak byl nakřápnut a rozjel to naplno až naostro. Během show tak mohlo ctěné publikum sledovat nerovný boj intelektu a hlasové techniky s nemilosrdnou přírodou, která v první třetině získala navrch a držela se na špici až do poslední třetiny, kdy však zdecimované Petrovy hlasivky nabraly druhý dech (nebo hlas?) a nasázely rychle pár banánů, krz které je výhra těsně na naší straně.

      Škoda této neovlivnitelné záležitosti. Připravili jsme totiž hrozně zvláštní seťák, víceméně klidný, neobvykle poskládaný, vyhnuli jsme se klasice několika posledních představení, hodně se hrály věci z let 2008–9. Poprvé jsme hráli v jednom setu Tragéda i Ninu (nejdelší naše písně, přičemž aspoň PJN považoval dosud Ninu za pokračovatelku Tragéda, který byl na dlouho stažen). V obou bylo cos nového – z Niny jsme vyhodili poslední sloku (kunderovku), čímž jsme snad píseň zesvižnili, v Tragédovi jsme na poslední chvíli spontánně vymysleli postupné rozvíjení vokálů „pihovaté“ a Petr po letech nespokojenosti na poslední zkoušce vyměnil text „Pane, tady není McDonald, tady se pečou kuřata“ za „...tady se praží cizrna“, rovněž ku prospěchu a i pozitivnímu publičnímu posměchu...

      Zvláštnost seťáku (jednoduše jsme netlačili na pilu) ještě podtrhl velepříjemný a tentokrát delší vstupní sólový koncert Petra Filipa – a vlastně i jeho první takový koncert v září 2011 následoval podobně klidný rozjezd. Měli jsme dvě premiéry – Kamaráda, který se nepovedl, protože se nám většina premiér nepovede, ale snad naznačil kvality; a Poslední, píseň, kterou dotahujeme už pátý rok k dokonalosti (a ostatně jedna z prvních na nové kytaře, vymyšlená ještě na Újezdě). Konečně jsme ji vypustili na orbit (a zahráli ji jako poslední...), poté co jsme měsíc piplali vokály a Filip s Petrem Filipem rovněž kytary (ta Petrova je jeho vlastní aranže).

      Začíná nám pěkně vycházet „poslední blok“, tedy písně, ve kterých hraje Petr Filip. Zdokonaluje se Dobrej song, konečně se nám tak nějak povedlo Mé slovo platí, nově jsme s Petrem zaranžovali a dosti tím posunuli Šestinedělí (hudba je v tomhle případě cele Fílova).

      Byl by to zkrátka ohromně příjemný koncert, nebýt té hlasivkové patálie...

      Příště to bude hodně zajímavé – měli jsme připraveny jiné novinky či nové aranže, kde měla zpívat Zuzka Macáková, která ale nakonec náhle nemohla. A hlavně budeme s Inženýrem Vladimírem společně slavit 10 let, co se známe, a to formou částečné výměny repertoáru po vzoru Red Bull Soundclash. Nevíme jak vy, ale my se těšíme velice!


    • leden 2013

      Očekávané události 2013

      ahoj

      Filtr už druhý kalendářní rok po sobě pravidelně hraje (kvartální koncerty v Rybě naruby), snaží se o zajímavé aranže s hosty i spolukapelami a co koncert, to premiéra naší nové písně. Nu a v tomhle vlastně možná nudném zaběhlém sledu bychom rádi pokračovali i letos. Rádi bychom byli kvalitní, vtipní a satiričtí. Pomůže nám v tom i větší klid - naše paralelní dívadlo Krvik Totr letos pauzíruje a my o to směleji pofrčíme vpřed. Držte nám filtry!


    2012

    • 16. 11. 12

      Dvoudivadelní jednokoncert s kusy Sadu

      reflexe

      Tak se v Rybě naruby udála jedna moc pěkná sešlost – Filtr, který pochází z divadla Krvik Totr, se domluvil s kamarády z plzeňského Divadla SAD, kteří zase provozují kapelu Koudel. Koudel má zase komorní odnož Honza Koudelka, Mr. Dan & Ingus, kterážto (odnož) po x letech a vyčísleno podruhé zahrála právě s námi v Praze.

      Divadelní zázemí kapel bylo jednoznačné, u Filtru spíše v tradičním vyrovnávání se s chybami (pro nezainteresované stále kouzelná toť matérie), u Sado-Koudelků již v dramaturgii: došlo na tu-a-tamné rekvizity a Ingus četl ze své sbírky Ďáblova hosteska. Předem jsme se také dohodli na společných dvou písničkách, které jsme ale vůbec nezkoušeli: my hráli v jejich posledním Eskymáckém reggae, oni v přídavkovém Dobrém songu. Předháněli jsme se v promoakcích na cédéčka i knížku, blbli jsme a celý večer si všichni naprosto užívali. Celá akcička se snad zopakuje příští rok v Plzni.

      Co se Filtru týče, prý byly obě formace velice vyrovnané, pindání bylo vcelku poskrovnu, chyby obstojné – jen se nám podařilo i napodruhé zničit Ničí mě – tentokrát už to nebylo nesrozumitelností (po premiéře jsme zvedli zpěv), ale prostě se rozpadla na prvočísla. Jinak to frčelo docela slušně, Petr Filip v Jsem sám je perla v perle – a příště už si slibujeme nové společné písničky.


    • 8. 9. 12

      Svatební kapela u Žoldovských na Blaníku

      reflexe

      Pár hodin po skončení oslav úspěšného pátku se Filtr pro jednou zase zfúzovaný s divadlem Krvik Totr vydal na svatbu Žoldy a Jany posléze Žmolíkových, našich letitých kamarádů. Zažili jsme úplně osudový den a je dobré to trochu rozebrat.

      Oslava se odehrávala na Blaníku – tedy tam, kde jsme v roce 1989 v rámci školního výletu zahájili velikánské kamarádství nás tří, Petra, Tomáše a Filipa, které trvá dodnes a navíc nese plody v podobě všelikých uměleckých projektů. Bylo víc než symbolické předvést ukázku z obou uskupení právě tady, s vyhlídkou na slavnou horu, ve které to všechno chrápe, ale která nás tehdy při funění vzhůru vyprovokovala k založení naší staré party. Snad jsme je tam dnes trochu probrali.

      Navíc – Žolda nás viděl poprvé v Mnichovicích na ukrutné ujetosti Krvik Totr „obětem tour“, pár týdnů po 11. září. Nu a přesně před deseti lety nás (tehdy Krviky, Filtru tehdy teklo mlíko po bradě, alůe personálně se to nemění) pozval na svůj festival v Křížově, což je zase jen na druhou stranu Blaníku. Čili odmítnout Žoldovo přání, abychom jim zahráli na veselce, by byla pitomost a my jsme hrozně rádi přijeli, zahráli (a dali si řízek a šunku a Kácov).

      Původně jsme vymysleli ech oldschoolový set, kde se střídaly písně Filtru a scénky Krvik Totr – ty jsme připravili tři a vytáhli jsme je po neskutečných pěti letech. Jenže za našimi zády se začala připravovat zábavovka Patex (proč herdek takové názvy u podobných uskupení? Na Koutově svatbě I. to byl Elmex...), a tak jsme spontánně a vida podmínky zvolili jinak: Nejprve odehráli Krvici své tři kusy. Vcelku v pohodě jsme dali Rozcvičku, až na to, že zrcadlově obráceně, což Tomášovi došlo v půlce a Petrovi vůbec... Potom jsme jako doplnění předešlých rozbalovaných darů a předčítaných přání novomanželům přednesli Sílu okamžiku (Tomášovi se mimořádně vydařil její finiš) a vše jsme završili ne tak špatnými Třemi mušketýry, na to, že jsme je opravdu vytáhli z pětiletého závalu. Dokonce se nám líbili, ale hrát už je zas nikdy nebudem, leda zas na nějaké kamarádské svatbě. Svatební publikum bylo každopádně blahosklonné a užili jsme si veliké ovace.

      Filtr pak měl samozřejmě snazší a elektrifikovanější cestu. Zahráli jsme pár písní staršího data osvědčeného kalibru, pěkně jsme personalizovali Babí léto II. na Janu a Žoldu (který na ni čeká čeká čeká...) a Jana si pak vyprosila Jsem sám („zahrajte takovou tu, jak jde městem“). Rozjařeni včerejškem jsme i tady oslňovali nevídaným spontánním vtipem a lidi, to byl řev, jak se nám tleskalo! To nám zas vlilo novou krev do žil! Asi vážně máme smysl a lidi to asi vážně baví. Prosím řekněte to EMI!


    • 7. 9. 12

      Opening sezón jak noha

      reflexe

      Tak jsme v Rybě zahájili druhou pravidelnou sezónu a můžete se na nás těšit ještě čtyřikrát, než se odebereme na příštěletní byt.

      Tentokrát nám vyšlo úplně všechno – bylo příjemně plno, hostoval s námi Petr Filip a ten si v úvodu zahrál svůj vlastní set, vzpomínku na slavnou Jazziku (před kterou Filtr v roce 2007 odehrál svůj první nedivadelní koncert). Aniž bychom to tušili a mohli čekat, kdysi ryčná Jazzika se v jeho sólovém vystoupení proměnila na velice melancholickou tesknotu, na kterou jsme pak nezaviněně dokonale navázali vlastním setlistem, jenž byl naprosto unikátní: a sice v tom, že jsme se nesoustředili na pecky, ale na náladu, babí léto, melancholii konce léta a pomalu barvící se a padající listí. Hned jako dvojku jsme hráli Tragéda, pak Babí léto II. (do finálního „čau“ přišel v perfektním timingu kamarád nový divák /Jéňa/, i byl rovnou z pódia přivítán...), Je mi fuk, Zásah v levoboku... Až pak jsme přidali na tempu, jenže to zas byly samé nové písničky, které jsou svým způsobem také melancholické – pěkně už navrčená Zdymadła a dvě úplně premiérové, pionýrské retro Pomalu zapomínám (ve které za Petrovými zády spontánně a vtipně hostoval Tomáš Kout jako pionýr u pomníčku, což je zcela na místě, neb právě Petr s Tomášem na dejvickém nádraží v roce 1989 stáli, byť oba s někým jiným v povinné pionýrské dvojici) a Ničí mě (protestsong, který zas docela vtipně kontrastuje s pomníčkovou písní odporem k pionýrům). Minule byli v publiku Američani a lehce se vtipkovalo anglicky, dnes zase Francouzi a humour byl à la française, a tentokrát ouspěšnější (třeba „oh la vache!“ na místo pr..le ve Všechnu má býťu, kterou jsme nadto spontánně začali dryáčnicky). Popravdě, byl to sukces jak noha.

      Navíc jsme dramaturgicky zabodovali, když až na konci koncertu následoval blok s písněmi, které s námi hraje Petr Filip. Jsem sám nemohl nebýt vrchol a Dobrej song nemohl nebýt přídavek (Petr Filip vytříbil své části a jeho mocný vstupní akord zněl jak Welcome To The Machine od Pink Floyd, od jejichž koncertu v Praze právě dnes uplynulo 18 let...). Čtveřici společných písní jsme tentokrát opravdu pilovali a bylo to znát. Až jsme byli donuceni k druhému přídavku, spontánnímu Freečku.

      Popravdě: zkoušeli jsme déle než týden předem a ta pravidelnost byla znát – mohli jsme si dovolit kvanta vtípků i přímo v písničkách, což znovu podtrhlo náš prapůvod v divadle. A jsme tudíž zcela natěšeni na listopad, kdy s námi vystoupí torzo plzeňské Koudele (čili Honza Koudelka, Mr. Dan & Ingus), čili rovněž divadelnická autorská záležitost našeho stylu (vizte Divadlo Sad).


    • 1. 8. 12

      Prostorné sdružení je na světě

      zpráva

      Od dnešního dne funguje občanské sdružení Prostores o. s., které zastřeší všechny naše aktivity (tedy vedle Filtru i Krvik Totr, Ona & On a další umělečno). Rozumí se samo sebou, že pokud nevíte ve firmě, co s penězi, odklonit je naším směrem je jedinečné a správné rozhodnutí...

      O o. s. či o o. p. s. se mluvilo zhruba osm let, možná i déle, to si už nepamatujeme. Spousta z nás postupně dostala původně zamýšlené „Krvik Totr o. s.“ za úkol, leč nic z toho. V červenci 2009 PJN se Zuzkou Macákovou vymysleli (v restauraci U Holanů) zastřešující Afinteatre, dál už ale neměli sílu na nic. V roce 2010 změnili koncept, Afinteatre měl být spíš Zuzčin projekt (pod nímž by nicméně „grantovali“ i ostatní projekti) – ani to ale nějak nedokázali dotáhnout. V těchto dnech se Afinteatre i se svým pseudowebem odebral definitivně na věčnost – Afinteatre se tak zapsal jen v roce 2010 jako „divadelní soubor“, který hrál seriál Ona & On.

      Loni v létě jsme se opět pokusili narychlo založit o. s., které v tu chvíli inicioval PJN s plzeňským spřízněncem ze SADu Ingusem. Spolu s Filipem Votavou vymysleli (tentokrát v proslulém plzeňském restauračním zařízení Cardinal) název Prostores – to aby se do tak bezbřehého názvu vešlo přibližně všechno...

      V tradici jsme ale do kýženého září (kdy se podávají granty) akci nedotáhli. Leč to už nebylo jen pindání, krom názvu už jsme plodili i stanovy. Právnicky vyučený Ingus si pak vzal stanovy na paškál a během letošního června bylo hotovo, záhy podepsáno, odesláno a ministerstvem vnitra nyní slavnostně zaregistrováno. Uf, jaká to odysea... Od teď tedy uvidíte na našich pozvánkách a plakátech i logo sdružení. Kroutíte hlavou, že se akce na jedno odpoledne protáhla na osm let? Bať bať...


    • 15. 6. 12

      Vcelku raritní konec sezóny

      reflexe

      Posledním pravidelným koncertem v Rybě naruby jsme uzavřeli sezónu – bylať vlastně úspěšná, protože jsme poprvé dodrželi pravidelnost a příští rok ji zopakujeme. Pár měsíců nám ale z letoška zabrala divadelní existence v Krvik Totr, kde jsme připravovali hru Štěňátko je mrtvé. Červnový koncert byl tudíž poslední příležitostí nepřehrávat pořád dokola to samé, ale pěkně provětrat setlist.

      Tak jsme i učinili – protože jsme byli na scéně zase sami (a to včetně nehostů), v patnáctibodém setlistu jsme plnou třetinu písní nehráli během posledního roku. Sice to podle toho vypadalo (chyb jak máku), ale zase se nám vcelku dařilo být v chybách humorní. Prý to vlastně bez chyb není žádná sranda. Vynechali jsme fláky, které nás provázely celý rok (typu Jsem sám či Diskotéka), a docela s chutí jsme si zahráli třeba Kraj Smetany a Martinů, po děsné době i Punk (a jak pěkně fungoval) a Šestinedělí (poprvé s novou třetí slokou). Došlo konečně i na dvě novinky (ne že bychom neměli šuplík plný, ale nebyl čas) – dva roky se táhnoucí Voyeur (jukněte do historie písně, je to docela úsměvné) a úplně žhavě nová Zdymadła. Obě snad prošly premiérovým sítem a na podzim je pěkně ohoblované znovu nasadíme. Jako velelegrácku i retro jsme za přídavek zvolili jedinkrát hranou příšernost Falešná. Publikum (žel opět nečetné – desítka –, ale moc příjemné) si pak vynutilo spontánní přídavek a Petr Filip zaň zvolil své oblíbené Nápoje bez pěny.

      Na podzim to rozjedeme nanovo (začínáme 7. září) a vskutku – nových písniček máme plnou nůši! A znovu se také zjeví hosté a snad i spolukapely, abychom se vám nepřejedli.


    • 20. 4. 12

      Profiltrovaný večer s inženýrem

      recenze

      Rok se s rokem sešel a my si opět zahráli s Inženýrem Vladimírem. Tradičně již se tak stalo v Rybě naruby, která byla díky své maličkosti příjemně zaplněna, byť tentokrát diváky převážně inženýrovými. Ti nás však bezmezně přijali, což je nadmíru příjemné. Ale nutno říci, že se nám dnešní koncert vyloženě povedl – vzhledem k dvojkapele jsme měli kratší setlist a vybrali písně, které nám nečiní moc potíže. A nějak se nám dnes dařila hudba, zpěv i humor (týkající se zejména Petrovy nové lampičky, díky níž MĚL lépe vidět na texty – ale stejně je voral) – a i chyby byly nečetné a vtipně pojaté. Mělo to drajv, Vladimír Mikulka pravil, že jsme se posunuli k popu, což nás vlastně těší, neb zároveň totiž nikdy nebudeme neintelektuálská kapela. A recipročně nutno říci, že Inženýr dnes hrál asi nejlépe, co jsme ho kdy slyšeli, jeho čtyřčlenná teď kapela byla sehraná a také to mělo humór a další podobné kvality včetně těch hudebních.

      Unaveni z odpremiérované hry Krvik Totr Štěňátko je mrtvé jsme si udělali setlist opravdu na pohodu a sami – výjimkou byl Berlín, do kterého jsme vyloženě záměrně navrátili Martinu Vaníkovou a její violu, a to z prostého důvodu: příští, červnový koncert již vzhledem ke svému devítiměsíčnímu panděru nestihne...


    • 17. 2. 12

      Kristove roky!

      recenze

      Oba členové Filtru oslavili dalším domácím koncertem v Rybě naruby životní jubileum, přesněji řečeno Kristových třiatřicet, jichž jsme se během ledna a února postupně úspěšně dožili. A stejně jako naše minulá opravdu narozeninová oslava před třemi roky v Kaštanu, ani tato nebylať zrovna vnímnuta a po dlouhé době jsme měli na domácím koncertě poloprázdno, slovy 12 publiků, a tedy máme „krásný“ průměr 17 návštěvníků za dva koncerty... Ale co naplat.

      Horší bylo, že stejně jako třicátnický koncert i tento stál za houby hudebně, dobrou půlhodinu jsme se nemohli vůbec chytit, pak už to šlo, dokonce snad strmě vzhůru. A to je zhruba vše, co lze říci – publikum bylo nadmíru milé a vstřícné, takže propadák to nebyl a lajeme si spíše sami sobě. V domácké čajovně jsme pak vypili všechnu slivovici a do tří hodin pokračovali U Sudu, tož to opravdu stálo za to.

      Jinak z hlediska skladby koncertu jsme nepředvedli nic pozoruhodného – po dlouhé době jsme na domácí půdě neměli ni premiéru ni hosty – chtěli jsme si v klidu užít obyčejný náš koncík, anžto jsme oba zaneprázdněni zkoušením nové hry v rámci Krvik Totr a Filtr nyní udržujeme v poloze stand by. Leč i to má své kouzlo, aspoň pro nás: vybrat z toho, co už máme, a že toho díky bohu začínáme mít fakt hodně.


    • 13. 2. 12

      Debakl nad Lesy

      recenze

      Ale jakýpak debakl: byl to jeden z našich nejlepších, respektive nejtěžších koncertů, leč uhráli jsme jej na 386 procent, se ctí a s „úspěchem“. Debaklem v Újezdě nad Lesy, kam jsme zajeli v rámci poněkud komplikované série večerů „Krvik Totr uvádí“, byla návštěvnost: ještě pár minut před začátkem to vypadalo, že se sbalíme a pojedem dom (to se nám stalo zatím jen jednou, v Kaštanu 2006), pak přišli slovy čtyři diváci, tedy „rekord“ – nejméně to bylo dosud šest diváků (rovněž 2006, v rámci Krvik Totr v Jelení). Na tenhle večer my nezveme a počítáme s místními, tož to to dopadlo...

      Leč nezrušili jsme to, hecli se a vyrazili, v obří síni si sedli do kolečka a zahráli po letech akusticky, takovou vlastně veřejnou zkoušku... Pán po pravici bylť poslán pro víno (archivní totáčové za 16,50), týž přivedl dceru a kytaru, na niž po našem konci zahrál kousky své.

      Náročný, ale se ctí zmáknutý večer. Ale máme tohle zapotřebí?


    • 1. 1. 12

      PFiltruj 2012

      ahoj

      Filtr prošel bezpečně nástrahami silvestrovských bublin do nového roku a doufáme, že vy také.

      Co od nás letos můžete čekat? Léta jsme plánovali a plánovali, ale nic moc z toho nebylo. Ale nutno říct, že sezóna 2011/12 se nám daří – máme pravidelné domácí koncerty v Rybě naruby a v těch budeme pokračovat, dokonce zahušťujeme, takže do léta nás uvidíte ještě třikrát (v únoru, dubnu a červnu). Sledujte koncerty!

      Na sklonku roku jsme vydali cédéčko a teď se vcelku soustředíme na nové písně a v těch starých na fúze s hosty. Můžete se jen a jedině těšit!

      Heslem roku 2012 je: S FILTREM AŽ NA KONEC SVĚTA!


    2011

    • 2. 12. 11

      Filtr na lisu

      recenze

      Věrni paralelní Svázané Krvik Totr, dooslavili jsme 10. narozeniny Filtru vydáním nefalšovaného lisovaného CD, které jsme nakonec nazvali Život je desetiboj. Jde o šikovně proškrtaný a poopravený záznam květnového koncertu v Kaštanu. Vše se rozeběhlo na poslední chvíli, a tak komorní křest v Rybě naruby nebyl nijak zvlášť promován a nedošlo na něm k davovému šílenství.

      Slavili jsme v naší milé (a taky akorát velikostní) Rybě naruby, která byla napěchovaná po strop (tedy zhruba třicet lidí...). Že bude cédé, se rozhodlo osm dní před koncertem, nestihli jsme si opatřit ani koncertního spoluhosta, ani kmotra (toho jsme vylosovali z publika...). Ale hosta jsme nepotřebovali, měli jsme své jistoty – Petr Filip se nabifloval další dvě písničky ( a premiérové Mé slovo platí), Ivan Švýcarský vyšvihl Ninu a nově se přidala violá Martina Vaníková v Berlínu. Oproti lehce křečovitému Desetiboji se tady hosté střídali přirozeně a nenásilně, bylo to moc příjemné.

      Seťák se pokoušíme variovat, aby mělo publikum důvod se vracet pokaždé. Dali jsme si pravidlo „dvě písničky z dřevních dob“, to je pro nás docela zábavné, tentokrát to byla Poznávačka (spontánně, pro přítomného Bogdana Cieślara) a Jedna sloka, kde se Petr navezl do petrofilipovy kytary. A jinak jsme hráli nejenže novější, ale hlavně nové, nedávné písně. Publiku to prý vadí (jsme vážnější, není to taková prča), ale my si klestíme cestu jinam. Dnes nám to mimochodem moc nešlo, nějak to nemělo šťávu, ale také to nebyla ani trochu ostuda. Publikum nás střídavě chválilo a káralo a i my víme svoje.

      Slavnostní den jsme si moc neužili, protože jsme neměli čas se na jeho slavnostnost naladit. Nevadí, zůstává tu podle všeho pěkné cédéčko.


    • 2. 12. 11

      CD Život je desetiboj

      zpráva

      Jak se píše ve sleeve-note k našemu cédéčku, „je divný, že máme deset let“. Pořádně jsme se rozjeli až před třemi lety – nebo až letos? Nebo ještě vůbec? Každopádně v rodném listu máme *2001 a narozky jsme oslavili na naše poměry velkolepým květnovým koncertem Desetiboj v Kaštanu. Zadařil se výkon i záznam, a tak jsme si tenhle živák dali jako druhý dárek, na cédéčku. Filtr tak má svoji první „legurélní“ desku, kterou jsme nazvali Život je desetiboj.

      Vše je samozřejmě potřeba brát v uvozovkách. Ve srovnání třeba s Pink Floyd je to o poznání horší deska, ale jinak se za ni nemusíme stydět. Má všechny neduhy živáku, tedy – chyby... Naštěstí léty mixování počinů Krvik Totr jsme se vyučili a většinu chyb „vygumovali“ – a také fůru pindů. Deska SNAD působí svěže a frčí. Koncert je tam skoro kompletní, vypadly jen technicky nepoužitelné nebo autorsky chráněné písničky. O našem výkonu netřeba mluvit, to je už napsáno v květnové recenzi.

      Zato je legrační geneze projektu: koncert jsme si nahráli hned nadvakrát (mixpult a naživo), a také natočili na dvě kamery. Naše bombastická idea byla: připravit skromné živé DVD (a hlavně ho šoupnout na YouTube), k tomu živé CD, a nakonec všechny písničky ze setlistu nahrát ještě studiově a vydat „pořádně“. No, nestihli jsme nic než ten živák... Popravdě řečeno jsme se dost zapomněli, a najednou byl podzim a z plánů prostě sešlo – a málem i z toho živého CD.

      I tak to ale byla legrace, protože dvojí záznam, plně digitální, a tedy matrixovsky jednonulový, nelícoval... Rozbíhal se o tři vteřiny za dvě hodiny, což bylo znát zhruba po společné minutě. Nejhorší tedy bylo slícovat je, to byly opravdu nepěkné noci... Otázka mixu pak byla docela rychlá, dva tři dny, pauza, a ještě jednou, s čerstvýma ušima – tady šlo hlavně o dramaturgii (kde je co navíc, která chyba se snese).

      A najednou bylo týden před koncertem a my si řekli – jejda! Nicméně jsme zjistili, že CD lze vyrobit (nechtěli jsme vypalovat doma a tisknout na inkoustovce, chtěli jsme mít dárek jaksepatří) za pět dní. Petr tedy asi čtyři dny nespal a finišoval master CD a hlavně dělal grafiku. Filip byl v tu dobu na potvoru na služebce, takže když se vrátil z mořské pohodičky, celou noc schvaloval výslednou podobu... V kritických dnech (tedy nocích) ho nahradila Hamma, kterou Petr prosil o pohled jinýma očima a poslech jinýma ušima. Nejzajímavější bylo, že fakt, že do toho nalijeme spoustu peněz a bude to neměnné, všechny podivuhodně zkáznil. Výsledek je – z našeho pohledu – o třídu výš, než bychom sami od sebe očekávali.

      Historka pokračovala dramatem ve finiši – data jsme odevzdali včas, firma se však pozapomněla a v den ohlášeného křtu se řešilo, zda vůbec bude co křtít... Nakonec cédéčka dorazila 13 minut před začátkem koncertu... A spokojenost rozlila se táborem Filtru...

      Na desce se nechceme (a ani nemůžeme obohatit). CD stojí 100 Kč a nestyďte se objednávat si ho – vlastnit originální, nepřepalované cédé není ostuda! Zajíce v pytli neprodáváme – jsme to my, byť se všemi negativy, která nás formují: leč život opravdu je desetiboj...


    • 16. 9. 11

      Opening sezón aneb Podzimní retro

      recenze

      Náš otvírák nové sezóny v Rybě naruby (od nynějška naše stálá scéna, kde nás uvidíte pravidelně) se výnimočně povedl. Nejenže nakonec bylo příjemně zaplněno, ačkoli za rohem na Jiřáku duněla Mňága a lidověl Čechomor, a ačkoli jsme neměli spolukapelu a táhli večer sami. Na poslední chvíli jsme ale přilákali našeho nového „stálého“ (doufejme) spoluhosta Petra Filipa (už jen tím jménem se k nám hodí...), se kterým jsme zahráli jeho tři kousky z Desetiboje. Z tohoto koncertu jsme ale hráli jen pět písní, zbytek byl úplně jiný – snažíme se setlisty pro pravidelné diváky výrazně měnit.

      Publikum docela rychle přistoupilo na naši tradiční hru „okecávání a chyb“ a celkového nevážna, kde hudba je až na druhém místě. Podpořilo nás mocně a bavilo se snad neméně (a my s ním ovšem) – například při stálém vykřikování „Petr Filip!“.

      Hráli jsme jen tři staré fláky (raritně Tragéda a Raňajky, tradičně Nápoje bez pěny), jinak samé postbordeauxské písně (speciálně jsme zahájili nezvyklou trojvypalovačkou Free, Prokop Diviš a Na dece u lesa), mezi nimi po dlouhé době Berlín a nově odlehčené Babí léto II. (konečně jsme vyřešili nedobrý finiš – Fíla zkrátka zjednodušil akordy... a publikum bylo hnedle bouřlivější, dokonce nám skočilo na „zpomalený gramofon“).

      Novinkou (pro naše publikum) byl Zásah v levoboku a zcela premiérové (s celkem legračním úvodem o nezaviněném rasismu v textu, kdy jsme hledali cokoli, co by se rýmovalo na -om...). Velmi filtrovské bylo provedení Za dveřmi pes – asi tři minuty jsme dramaticky (Fíla jako kolovrátek hrál úvodní sólo) a marně začínali (a docela vtipně – jen do vstupní slabiky „Na“), až jsme to uťali, nechali si zatleskat a začali znovu a vystřihli ji uceleně.

      Petr Filip si přivezl svoje kombo a silnější kytaru, takže Dobrej song byl ukrutný(-ej), Skizofrenie bylo poctivé blues a Jsem sám mnohem víc do reggae.

      Tomáš Kout v publiku nejvíc ze všech musel ocenit (a také ocenil veřejně předanou kolou s rumem) lehce jen pro nás úvod k finální Jsem sám (s podtitulem Podzim '96), navíc bylo 16. září, patnáct let po tom roce 1996, kdy nám bylo sedmnáct a byli jsme sami (a spolu pili). Udělali jsme drobný průzkum a seznali, že většina přítomných žen v sedmnácti sama nebyla, u mužů to bylo naopak... Jsem sám také byla cíleně šestnáctá písnička... Ale jak jsme řekli v úvodu, kdyby bylo 31. října, hráli bychom písní jednatřicet...

      Po tentokrát dvou písních coby přídavcích si publikum vybučelo ještě jeden. I pomstili jsme se Zuzce Macákové v třetí řadě, kterou jsme spontánně vytáhli k mikrofónu a s velikou ctí a na první dobrou odehráli Zamilovanou... Čest její práci!

      Příště tu hrajeme 2. prosince.


    • 23. 7. 11

      Ona & On (on the road)

      recenze

      Sezónu jsme uzavřeli příjemným letním fesťákovým termínečkem na Slapech, v rámci Akce Cihla, respektive Cihlafestu v tamním chráněném bydlení, v partě stejné jako při Pirkenštejnském ptáčku.

      Věděli jsme, že to bude open-air a možná dešťo-in, a tak jsme vymysleli zájezdovou variantu Ona & On, tzv. „on the road“. Právě po zkušenosti z Ptáčka jsme nechtěli riskovat divadelní program a zvolili jsme zcela stravitelný a také velice vydařený, mikrofonem posílený nedlouhý text-appeal, v němž se střídaly písničky Filtru se třemi povídkami Zuzčinými Macákovými. Ani jsme se nesnažili o reminiscenci stěhovácké O&O, Filtr hrál rychlé a stravitelné peckovky (až na Diskotéku samé post-Bordeaux), jen dvě hrané v rámci O&O (Láska vesmírná a se Zuzkou Zamilovaná – mimochodem Zuzka se s mikrofonem sžila báječně a tohle byl nejlepší její zamilovaný výkon). Zuzka přečetla tři povídky, dvě ze stěhovačky (Princové a Kotě) a výtečnou novou povídku o Skandinávii – celkově jsme to pak naladili na švédskou notu, možná je to základ nějakého ikeového předstávka... Podařilo se nám dobře sladit přechody, na Prince například stejným principem (chi) jako Kvoč navazovalo Na povel.

      Můžeme se jedině vychválit, všechno bylo, jak mělo být... Zuzčiným autíčkem jsme se pak v krásném odpoledni vypravili nazpět ku Praze. Hned za Měchenicemi jsme na uzounké silničce slavnostně píchli, i jala se doprovodná a statečná Hamma s neméně oldshatterhandským Fílou vyměňovati kolo, zatímco Petr s Jonášem, Zuzkou a Evou Blechů za svodidly zpívali německé písně a pojídali buchty od Eviny maminky... Odtud i častuška „Máma mění kolo / kolo kolo mlýnský / a já se voním po / po ko po kolínský“... Když došly síly, nastoupil profesionál a už se zase jelo. Samozřejmě se to nemohlo nechat jen tak, a tak jsme si u Fíly uspořádali krásný večírek a raníček.


    • 27. 5. 11

      Dokonáno jest: Desetiboj čili 10 let Filtru je za námi

      recenze

      Co vlastně říci: několik měsíců jsme velice aktivně připravovali organizačně i hudebně večírek oslavující našich deset let ve Filtru. Pak to přišlo, přišli i všichni naši hudební hosté, kteří parádně zahráli to, co jsme jim naordinovali, přišli dokonce diváci, ač to vypadalo na přečíslení (Kaštanový sál byl nečekaně plně plný, přes 50 hlav), a i když jsme zahráli nejdelší set Filtru „ever“, navíc přepažený přestávkou, nevypadalo to, že by se někdo nudil, a zdá se, že se nám skoro všechno povedlo na výbornou. Dlouhé měsíce příprav se tentokrát (dosti nečekaně, neb míváme smůlu) pozitivně projevily na všech složkách tohoto večera, který vlastně hrozně rychle utekl, nijak zvlášť nevázl, je pryč a člověku je skoro líto, že už nebudeme trávit každý druhý den s načimi opravdu milými hosty.

      Děkujeme desetkrát Ivanovi Švýcarskému, Pierrette Biň Tomanové, Hammě, Petru Filipovi, Filipu Kutišovi, Járovi Hasoňovi a Přemyslu Rutovi za hudební výkony a výkyvy naší usedlé tvorby. Geniální bylo, že se prakticky nikdo z našeho „Filtr Bandu“ s nikým neznal, takže nejenže došlo na skorocimrmanovské představování každého s každým pořád dokola, ale třeba finální Skizofrenii, kde každý hostovací nástroj hraje, jsme poprvé uslyšeli naživo až na zvukovce...

      Hammě děkujeme mockráte za luxusní dětský koutek, který vytvořil v backstagi lukrativní kapelovou a výjimečně okamžikovou atmosféru – děti tu byly sice „jen“ čtyři, ale rodinných příslušníků desítky hostů bylo tolik, že to prostě byl učiněný Woodstock, nehledě na asi deset štrůdlů, které Hamma účinkujícím a přátelům upekla. Přispěl i Tomáš Kout, který coby kmotr daroval Filtru průvodní slovo a nečekaný dort, během koncertu navíc doplňoval tekutiny (tedy nejen sobě, i Filtru).

      A poděkování patří Karlu Kočnerovi za natočení na kameru a Mirkovi Tomanovi za kamery zapůjčení a Romanovi od Ivana za natočení zvuku a Danielu Koumákovi Srbovi za fotky – a zvukařovi Lukášovi, že to s námi zvládl! Doufáme, že ze záznamů se něco pro vás vytvoří. Už jen proto, že barem pak znělo repetetivní „Chci cédéčko!“...

      Nekriticky se pochvalme za dobře přijatou dramaturgii večera: otvírák, pak staré písně (většinu z nich jsme hráli naposledy, některé jsme „raritně“ remakovali, jako A já jsem! a Ticho na hlas) a po přestávce „nové“, tedy pobordeauxské písně, přičemž hosté se projevili pořádně právě až v druhé půlce. Kriticky je nicméně asi dobré říci, že Petr nevyzpíval nejhlubší písně (von byl totiž nastydlej!) a jeho promluvy byly dle neblahého zvyku delší a delší, ale to se snad časem změní, pokud třeba Fíla nebude sedět jak pecka a bude hrát. Ale ruku na srdce: kdo byl v deseti letech dokonalý. Na druhou stranu se Petrovi dobře dařila manipulace s davem, došlo dokonce na spontánní rozezpívání davu, tedy rozhučení.

      Perlička na závěr: nejvěrnější z našich „roadies“, Lenka Marysko a David Kovačevič, stihli jen první půlku, anžto náležitě načati Filtrem odspěchali do porodnice, kde se jim po půlnoci narodil Matyáš... Písničku Šestinedělí tedy už nestihli, ale věnovali jsme jim ji a oni už šestinedělko beztak sami prožívají...


    • 19. 5. 11

      Desetiboj za humny!

      pozvánka

      Přátelé, fanoušci i nepřátelé, už jen týden a Desetiboj propukne naplno.

      Intenzivně zkoušíme s hosty, můžete se těšit na nezvyklou podobu našich písní, anžto naučenou již prostou kytaru a sprostý zpěv náhle dozvučují trubka, housle, klavír, basa, druhá kytara, druhý a třetí zpěv. Jmenovitě Filip Kutiš (P.O.City), Ivan Švýcarský (s-violin.com), Přemysl Rut (Přemysl Rut), Jaromír Hasoň (Abiďas), Petr Filip (ex Jazzika), Pierrette Biň Tomanová (čili ex Krvik Totr) a Hamma Jediná Novotná (Mamma Ham'rt).

      Vizte fotky, jak si ty zkoušky užíváme!

      A přijďte, těšíme se na vás i sebe, a i když se nám líbí The Wall, nechceme hrát do zdi!


    • 16. 4. 11

      Na večírku Ryby naruby

      recenze

      Toliko jsme se líbili Alexovi z Ryby naruby, že nás pozval na soukromé 7. narozeniny klubu. Byli jsme velepoctěni a rádi, přivlekli velice dobrý setlist a opravdu se připravili. Z vystoupení však máme rozporuplné pocity: nezdá se, že bychom byli ideální pro etnopublikum, které přišlo a které nás vůbec neznalo a nevědělo, co jsme to za brouky. Anebo jenom nehučeli nahlas, kdo ví. Abychom nezklamali, drželi jsme se velice při zemi a drželi se chatrných jistot: ani moc mezikeců, nedovolili jsme si ani chyby... Čili to byla taková standardka, za kterou se nemusíme stydět, ale kterou si nedáme za rámeček. Velmi se nám ale povedly dvě novinky, ino/renovovaná Nina a na Filtr nezvyklý melancholický kus Zásah v levoboku. Ačkoliv novinky... Nina měla premču, ale táhne se 5 let, Zásah je starý 12 let, ale až teď vypadl ze šuplíku...

      Po nás hrály rybonarubí jistoty, nejprve dámsky melancholické Krystyna Skalická s Míšou Kalašovou (Krystyna hrává s Inžou Vladimírem, tož se to definitivně protnulo) a na závěr rovněž melancholie, ale dívčí, Markéta Zdeňková s kapelou (a v kapele Zdeněk Zdeněk, Ypsilonka, a už jsme zase u sebe doma!).

      Ale dopadlo to vlastně dobře a Ryba se nám stane domovskou scénou a konečně začneme hrát opravdu pravidelně – ovšem až od podzimu.


    • 18. 1. 11

      Filtr obrátil Rybu naruby

      recenze

      Po skoro dvou letech jsme si zahráli s Inženýrem Vladimírem, který má zrovna úplně skvělou sestavu s dvěma Michaly. Poprvé jsme hráli v jiřácké Rybě naruby, která se ukázala být úplně famózní, jak prostůrkem, tak mistrným zvukařem Alexem (veľa vďaka). A dokonce i lidí bylo dost, třicet kousků, které zaplnily nevelký klub.

      Tak, co bychom to zapírali: listopadový koncert byl bezchybný. Tento byl bezvadný – avšak chyb plný. Ač jsme přepečlivě zkoušeli, vznikla jakás nervozita, krz niž se nám vše vymykalo z kotníků. Avšak! S chybami jsme se vyrovnávali po svém, nikterak nás nedrásaly, po filtrovsku jsme je patřičně (z)dramatizovali. No, bylo toho až moc – 40minutový koncert se řečmi a nápravami protáhl na hodinu... Publikum, ze dvou třetin naše, bylo však podle reakcí naprosto nadšené.

      Hráli jsme samé nové písně, tedy kousky po Bordeaux, a převážně loňské. Hrstka věrných si stěžovala, že jsme nezařadili jednu dvě staré písně – fíha, tak ony přece jen měly nějakou sílu? Doufáme ale, že ty nové taky za něco stojí, anžto my ten dojem máme. Vcelku peckou byly dvě premiéry, Šestinedělí a Jsem sám.

      Další koncert uspořádáme až v květnu – avšak ten bude bombastický, oslavíme jím desáté existenční výročí.


    • 11. 1. 11

      Filtruj.cz vypuštěno na orbit

      zpráva

      Filtr letos slaví desáté výročí plíživé existence a oslavy zahajuje spuštěním webu Filtruj.cz. Poprvé máme zcela svůj, vlastní, nezávislý, pod nikoho spadavý, prostě náš a nikoho jinýho web!

      My se ale o něj velerádi podělíme s vámi – jukejte na novinky, poslouchejte mp3, čtěte texty, hlídejte koncerty, obdivujte fotky a pište nám do guestbooku, co si jako o nás myslíte, a my slibujeme, že ty pozitivní komentáře nesmažeme!

      A taky se koukejte vracet, web budeme rozšiřovat, jak jen to půjde – nejen o nové písničky, kterých má Fíla plný žok, ale i o ty staré, veselé, vtipné, o rarity, o teatrální průšvihy, o fórky... A časem také o videa. (Kdy? Až nám někdo koupí kameru!)

      Zkrátka a jasně:

      Filtrůůůůůj!

      P.S.: Vďaka priveĺa za nezištnú súdružskú pomoc Tomáša Koutu pri konštruovaniu tohto webu!


    • 7. 1. 11

      Filtr pro Zuzku

      zpráva

      Kratičký set pěti písní zahrál Filtr na uzavřené narozeninové oslavě Zuzky Macákové v cestovatelské restauraci Karavanseráj na tom pražském nábřeží. Partě Zuzčiných kamarádů ze všech možných koutů jsme zahráli až těsně před půlnocí (báli jsme se a nechali jsme Aleše Povolného, aby načal atmošku), krátce a úderně (zkrátka jsme zkrátili setlist na půlku), včetně Zamilované, v níž si samozřejmě zazpívala i oslavovaná Zuzka. Bylo to tůze příjemné, to jako se musí uznat.

      A to tak, až by jeden zapomněl (ještě že máme fotky s fáčem), že Fíla si večer předtím na nastálém náledí málem zlomil ruku (naštěstí ne a taky naštěstí ne krk od kytary) a Petr byl v hlasové indispozici, a Zuzka taky, ale alkoholem a pílí všici vše dohnali.


    • 1. 1. 11

      Očekávané události 2011

      ahoj

      No co asi tak můžeme čekat! Narozdíl od naší divadelní činnosti, která se tak nějak naplánovat dá, my tady ve Filtru si můžeme tak maximálně přát. Přejeme si spoustu nových písniček, které budou nadprůměrně dobré, přejeme si pravidelné koncertování a také pravidelné pořizování nějakých nahrávek, které by stály za to alespoň tady na tom webu. Nic víc si přát asi opravdu nemůžeme.

      Nu ale ještě si přejeme, abychom během pár dnů spustili nový web na Filtruj.cz. Bude to dárek k 10. výročí, které Petr s Filipem tráví pod společnou paspartou Filtru.


    2010

    • listopad 2010

      Logo a změna názvu Filtru

      zpráva

      Ježišmarjá, taky my jsme se tak zasoustředili na život a koncert, že jsme ale úplně zapomněli udělat velký haló k tomu, že jsme uvedli do života zcela Novotným vonící logo Filtru, nadto už nejsme SPODP, ale PNS Filtr, populárně naučná skupina – to zase skoro zavání nějakou trafikou, ale oba jsme kucí nekuřácký... No tak teda aspoň takhle – na vědomost dáváme všechny tři nové informace.

      A ještě doplňující perličky. Logo vytvořil PJN už v lednu (možná že zrovínka prvního), "PNS" jsme se stali náhodou, protože nás tak nazvala (a výtečně vystihla) kamarádka Anička Šišková. Tak jí děkujeme za nápad.

      Jaké jsou reakce na logo? Zatím vlastně žádné, podle všeho to stejně nikoho nezajímá. Možná by nebylo špatné spojit se s mekáčem a prodávat McFiltr. Každopádně můžeme shrnout tři reakce: 1) PJN (nenápadně otevře pédéefko). Sledovaná osoba: "... (ticho – nevšimla si?)" 2) PJN (hrdě strká papír pod nos): "Hele!" Sledovaná osoba (povinně): "Hezký..." 3) David Nesnídal: "Ty máš zajímavý sklon k 70. létům." A tváří se, že hnusota té doby se v designu PJN neodráží. Pouze to lepší z té doby. Ostatně i PJN a FV jsou ze 70. let.


    • listopad 2010

      Jen tak pro pořádek

      zpráva

      Aby bylo jasno! Všechny zprávy níže upelešené pocházejí ze stránek Krvik Totr, kde se dlouhá léta psalo i o přidružených projektech. Ale odteď, na svém, píšeme o sobě původně a originálně rovnou sem k nám. Howgh!


    • 3. 11. 10

      Zážehový večírek Filtru

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Přátelé, kamarádi, tady jste měli bejt, tohle jste měli vidět, a dobře vám tak, že jste tam nikdo nepřišli! Patrně nejlepší koncert Filtru, ale navíc spojený s naprosto fantastickou atmosférou, kterou zařídili spolukapelníci a osazenstvo (bývalých) zaměstnanců Mladé fronty, jež se přišlo pobavit s dobrou naší grafičkou Markétou Grohovou, oslavující vystoupení z téže fronty.

      Příjemný klub Carpe Diem Marka Brodského na Flóře, vlastně stálá pražská scéna Abiďasu (parádních benáteckých cikánů a žižkovského Hasoně), velmi dobrý zvuk, pivo, fernety... Ale k hudbě!

      Večer jsme zahájili a do velké míry nastavili, humór se nám přirozeně vedl a považte, chyb bylo jak šafránu, kdeže máku! Ajfr neskutečný, setlist pádící bojovně vpřed. Sice jsme se skoro neslyšeli, a tak jeden na druhého svádíme, kdo to zpíval tak falešně, ale což. Cikáni nás chválili, a to prosím hladí asi nejvíc, protože kdo z hudebníků může být kompetentnější.

      Hráli jsme vcelku vyvážený set písní takřka výhradně postbordeauxovských (ze starších jen Diskotéku a Domácí potřeby) a čtyři novinky (už zažitou Na povel, jen jednou kdysi hranou Za dveřmi pes, Na dece u lesa, Prokopa Diviše a Jémine). Za poznámku jednoznačně stojí Pihy, které Petr uvedl jako píseň traumatickou, kterou sám nedokáže zazpívat, načež Filip předvedl Pihy tak neuvěřitelně plačtivě, že to bylo skutečné podívadlo. Večer jsme uvedli „přídavkem“ Vše je, jak má být, aby se pak diváci nemuseli namáhat. Jenže diváci se namáhali a výslovně si vyžádali opět tento přídavek... A byl to fakt hustoles!

      Po nás hráli Abiďas, benátecká reinkarnace Jamiroquaie s Hasoňovými „filtrovskými“ texty, což už byla jednoznačně našlápnutá pařba, s dlouhým a kulturně výživným vstupem Davida Nesnídala, který prošel svoji sérii „žánrových“ písní (swing, blues, zasmuš, pozit...) a zase večer obohatil další náladou a polohou. Abiďas se potom k němu přidali a znělo to dokonale. Pak zase zahráli sami a v úplném finiši se vrátili již notně podroušení Filtři a s Abiďasem za zády (na jejich přání) zahráli znovu a společně Dobrej song. Pekelná smůla, že jsme tento večer nenahráli, to by byla pecka.

      Kdesi po půlnoci pak ještě dva Abiďasové jamovali a PJN s Johanou Doubravovou do toho improvizovali text, rapované skandování, které by se dalo nazvat podle nejčetnějšího slovního spojení „Výprodej knih“.

      Tak dnes byla hudba opravdová radost a opravdová zábava. Nedivte se, až vás příště budeme zvát na tutéž sestavu a totéž místo – funguje to!


    • 28. 8. 10

      Letní krvické retro a narozeninový Filtr u Kýzi

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Vladimír Kyzlink, letitý to kamarád, o to letitější, že narozeniny slavící, nás pozval na svůj večírek co vystupující. Do únětické hospody a sálu citlivě zřízeného sklepáckým členem a místním starostou Vytiskou jsme přivezli zopár písniček Filtru kombinovaných s vychytanými bonusy Krvik Totr.

      Vystoupení proběhlo – až na zvukařovo entré bez zvuku a veliké zpoždění – uspokojivě nadprůměrně, publikum dokonce delší dobu poslouchalo, než nám opět nastavilo záda a čelo šunčičce, což je ale rovněž dobrá zpráva. Kolísavá byla nejen pozornost, ale i naše „nervozita“ převážně způsobená dozvuky včerejší svatby Anušky Šiškové a jejího Arnošta, na níž byloť řácky asistováno.

      Pořadatelé a třicátníci Kyzlink a Lukáš Svárovský od nás dostali zbrusu novou a k této příležitosti napsanou písničku (Filtr: Na povel, která nicméně bohužel platí i o dalších třicátnících, včetně nás, nu a povedla se, byla vlastně hitem večera) a básničku. Tím končí Filtr. Do jeho produkce vmezeřily se tři bloky Krvik Totr: po úspěšném odhalení Kyzlinkových básní na jeho svatbě před čtyřmi lety sepsala dnes ekipa Novotný/Kout/Votava/Hamma čtveřici „archivních básní, jež oslavencům sepsaly odvržené ženy“. Že nám parodický žánr „vysoké poezie“ jde od ruky, netřeba zdůrazňovat. A jakkoli nedokážeme politickou a společenskou časovou satiru, ta blízkostní nám jde skvěle, nuž, chechtando nebylo grando, ale taky žádné pikolo. Veršíky mimochodem vznikly spontánně namísto Chuděniných básní, jež měl recitovat Tomáš.

      A na toho jsme také ušili boudu, protože celý den tajil své narozeniny, až je provařili jeho drazí kolegové na pódiu a co nejfalešněji mu spolu s diváctvem zazpívali Hepy Brzdej. On pak kontroval procítěnou Sílou okamžiku.

      Jako úplnou tečku jsme vytáhli Čtyžlístek – a byla to chyba. Přednes to byl pěkný, ale naprosto chyběla kdysi precizní infantilnost našeho projevu. Zdá se, že jsme skutečně zestárli. I když toto byl kamarádský večírek, i zde se ukázalo, že staré věci mají zůstat starými a my máme dělat už jen nové. A nezestárli jsme jen my, ale i naše publikum.


    • 27. 6. 10

      Hradecká filtrovaná třešnička

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Poslední sezónní termín proběhl v Hradci Králové na Open-air programu Festivalu evropských regionů. V té či oné sestavě okolo Krviků jsme tam účinkovali již sedmý rok v řadě, tentokrát (potřetí) v rámci SPODP Filtr. Filtr celý rok stál (vyjma Ona & On), důvodem bylo docela dost práce okolo divadelních projektů a dost termínů. Sezónu jsme však otevřeli a uzavřeli.

      Koncert to byl luxusní – v starém dobrém atriu Radnice, skvělý zvuk, modré nebe, dost lidí a bavících se. Nebylo to obří terno, mnozí odcházeli (to je princip tohoto festivalu), ale těch pár desítek, co zůstaly, se tvářily skutečně potěšeně, zaujatě a pobaveně. Náš výkon byl lehce nadprůměrný (a i to byl zázrak, den předtím jsme totiž zapíjeli Koutova Jáchyma...), podařilo se nám několik pecek: Dobrej song, Punk i Diskotéka frčely jako život, poprvé jsme zahráli nevynucený přídavek (další rodící se pecku Všechno je, jak má bejt), došlo i na vcelku husté vtípečky: zejména text „Nejlepší kapela / v atriu Radnice“ v Jednotě a tamtéž pod vlivem nového plyšového obyvatele rodiny Novotných „Staví nám sloup na konci ulice / lezou k němu housenice“. Ostatně Jednotu jsme nasadili po letech. Zahrály si s námi ještě věžní hodiny, které odbily právě ve chvíli, kdy Filip udal tón pro operní árii „Měsíčku na nebi hlubokém“ (Pihy) – no tož jsme jen posunuli stupnici výš a dle hodin zpívali dál... Zkrátka a stručně bylo velmi mile.

      Jak zhodnotit tuto sezónu? Všechny projekty skvěle kvetly a dostalo se i na mnohé vavříny. Na ne námi zrušenou druhou část sezony (vystupování na festivalech) už raději nemyslíme a těšíme se do sezóny nové. Protože se nám rodí jedno dítě za druhým, nečekejte hafo novinek – momentálně se nechystá vůbec nic, jen jakési zárodky v třetím plánu našich myslí. A protože dívadlo prakticky nebude, ke slovu se zase dostane právě Filtr, který to má celkově snazší. Tož se přece těšte, protože rozhodně si s námi užijete!


    • 1. 6. 10

      Potlumená derniéra O+O

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      V Řetízku jsme měli premiéru a tamtéž i derniéru. Čtvrtý díl našeho seriálu na téma stěhování se dočkal úctyhodného roku a čtvrt divadelního života a šesti uvedení. Derniéra byla špičková: atmosféra lehce křečovitá, leč výkony víceméně strhující, poprvé se například chytla hned vstupní povídka Vůbec se mi to nelíbí. Hned po první písničce přišla reklamace z vedlejšího Divadla Disk, že jim rušíme jejich Racka. V tu chvíli se představení změnilo v skutečně derniérovou taškařici, kdy jsme odšeptali Bombivána (varianty typu „Jsem otrokem katedry činoherního divadla“ – ale i původní text v novém kontextu působil vtipně: „V kuchyňce ticho...“) a vůbec se chovali naprosto jinak, včetně závěrečného potlesku, který jsme spontánně změnili na muší tření o dlaně. Diváků bylo jen 11, ale nezvykle vytvořili naprosto skvělou atmosféru. Velice příjemná tečka a jedna z mála našich opravdových derniér se vším všudy, zejména hereckým pocitem „dnes naposled“ (většinou konec přijde sám a nečekaně, či se hra prostě již nenasadí). Další díl bude, ale netušíme kdy.


    • květen 2010

      Se Švejdou nic nebude

      zpráva

      Proklamovaná spolupráce Filtru na další hře Martina J. Švejdy se konat nebude. Filtří hoši nemají čas – jeden bude snad kojit, druhý toho má až nad hlavu.


    • 28. 3. 10

      Filtruj Portu

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Filtr se po letech váhání zúčastnil pražského předkola Porty (že do toho jdeme, nás přinutilo až to, že do toho šel onehdá i Mikulka, a ostatně loni vítězný Xindl X taky nejni ouplně kotlíkář). Strašně jsme váhali i teď, do poslední chvíle. Třeba i proto, že jsme museli zbytečně brzo opustit Plzeň. Náležitě ještě nalití jsme však dorazili do vidoulského Spolkového domu, dočasného azylu Klubu Mlejn. Tři hodiny jsme pak (pobaveně, poděšeně, málokdy potěšeně) sledovali trampské, folkové, country a alternativní pokusy, a upřímně řečeno, opravdu jsme se děsili. Neboť co tady máme co pohledávat? Nicméně jsme to pojali dramaticky (máme to přeci v názvu) a vrhli do publika Nápoje bez pěny, Bombivána a Lásku vesmírnou. A lidé se krásně usmívali, to bylo fajn. Marie Navrátilová, ředitelka Mlejna, kterou jsme léta potkávali i jako organizátoři, se vesele smála a říkala, že jsme to parádně oživili. A že se těší na Píseček.

      No, do finále jsme nepostoupili, vcelku očekávaně. Díky bohu? Ale mohla to bejt bžunda.

      Tak ahoj, kamarádi!...


    • 26. 3. 10

      PIAF bez Krvikova vrabce

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Dnes nám bylo definitivně oznámeno, že květnový galavečer PIAFu neověnčí scénky Krvik Totr ani písnička Filtru Coke Song. Nevadí, určitě je zrecyklujeme do nějaké své šarády.


    • 20. 3. 10

      Staré Ona & On v Novém Strašecí

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Stěhovačka Ona & On se ucházela o přízeň na nevelké, ale o to příjemnější a divadelně aktivnější postupové přehlídce Setkání ve Strašecí. Pokud pomineme loňský a velice nestandardní Pirkenštejn, hráli jsme dnes na největším prostoru: v obřím NKC. I s tím (vizuálním) málem, co nabízíme, jsme však sál (překvapivě plný – anebo za to mohl exkluzivní sobotní prime time?) uhráli. Slovy organizátorky festivalu Ivy Dvořákové není snadné tento chladný komunistický prostor uchopit, nám se ale podařilo emotivně rozjitřit i poslední řady (sic! princip šestnácté řady), šlo to z nás ven, ačkoli vlastně v celé hře jdou všechny postavy „do sebe“, rozžili jsme i světla (díky, Koute). Omladina (většina publika byla náctiletá) si pochvalovala a pozpěvovala písničky, jiní divadelníci Fílův kamenný výraz, někdo vychvaloval výkon Petra (muž) a jiný (žena) výkon Zuzky... Padla slova jako „první opravdové oživení přehlídky“.

      Kromě spousta divadelního nám pak porota v diskusi radila víc využít kytaristu (> nám říkal už Přemysl Rut před třemi lety). Bylo to ohromně důležité setkání, ani nás nevystrašilo, jak jsme se báli.

      Druhý den: tak porota nás nezařadila ani na Šrámkův Písek (kam jsme se hlásili), ani na Náchodskou sezónu (jedinou druhou možnost, ale na tu jsme už staří), ale pod heslem „za kolektivní autorství“ a nevědouc, kam s námi, podala návrh na zařazení do Wolkerova Prostějova. Huba nám padla. Jaká dekadence! Míříme na festival poezie...


    • 9. 2. 10

      Čtvrtá stěhovačka O&O

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Počtvrté jsme zahráli čtvrtý díl Ona & On. Stěhovali jsme se tentokrát do Inspirace na HAMU, kde jsme otevřeli čtvrtý ročník festivalu Autorská tvorba na blízko. Realizační čtyřka Novotný/Macáková/Votava/Kout se nezměnila, ani náš výkon nebyl na čtyřku. A dost se čtyřkami! Těmi nikdo z nás nedisponuje... Indisponováno bylo publikum, které početně, ale vcelku chladně přihlíželo – na festivalu KATaP jsme čekali onu vstřícnou pozornost, jenže už nás tam holt nikdo nezná, a tak jsme museli bojovat. Ono spíš publikum mlčelo, prý se mu to moc líbilo, radostné hlasy nás poté jen ovívaly. Obsahově zůstalo vše při starém, jen jsme definitivně vyhodili Neuchâtel See a nahradili ho Babím létem (takže jsou v tom jen novější písně Filtru). A také jsme využili červencového nápadu Ivana Vyskočila, aby se častěji objevoval banán (fór s Hemingwayem v knihovně je jeho, přiznáváme). Měnil se výkon – v textech i písních –, ale Fíla na výtečnou. S Tomášem jsme vymysleli moc pěkná světla. Celkově se potvrdilo, že tento díl je hratelný, opakovatelný. Byť nehrajeme často, nemá cenu hru stahovat. Ostatně jsme poprvé hráli jako Afinteatre.

      PS: „Domáckou vstřícnou pozornost“ podtrhla slavná herečka a pedagožka KATaPu Jaruška Pokorná, která na závěrečné veřejné diskusi rozčileně prohlásila, že jsme „amatéři s uměleckoidními ambicemi“. Jak rozkošné nepochopení naší malé hravé radosti.


    • 1. 2. 10

      PIAF na potítku

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Krvik Totr byli osloveni, aby vymysleli zábavu, kterou by zpestřili galavečer chystaného reklamního festivalu PIAF (odehraje se v květnu na Žofíně). Během ledna tak tvořili a drilovali čtyři dvouminutové vstupy. Ukázky předvedli v holešovickém sídle Publicisu programové skupině festivalu v čele s Martinem Štěpánkem a Václavem Sochorem (který je právě tím, kdo na Krviky přes PJN přišel). Bylo to samozřejmě divné (čtyři na čtyři v zasedačce...), ale nemáme se za co stydět. Naše účast je jen teoretická, a ať tak či onak, víc nevymyslíme ani nepředvedeme, ovšem s předvedeným výkonem v daných podmínkách můžeme být nadmíru spokojeni. Genzerem a Suchánkem a Duškem nejsme, nebyli jsme a nikdy nebudeme. Štěpánek řekl, že mu připomínáme sklepáckou skupinu Mimóza...

      V sestavě bylo základní trio doplněné Hammou Jedinou Novotnou (hypoteticky by měla být ještě přítomná nepřítomná Pavla Drtinová), skeče byly částečně zcela nové (Filtr z toho vytěžil skvělou reklamovku Coke Song), částečně jsme vydojili staré pecky (Čekárna a Neo). Říkáme si, že když to nedopadne, je to skvělý základ pro případný skečový večírek.

      PS: Hrůza, vše se odehrávalo v angličtině. Značně pythonovské ovšem, protože naší...


    • leden 2010

      Očekávané události

      ahoj

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      • Filtr prozatím dává přednost divadelním aktivitám svých členů: Svázané Krvik Totr, Ona & On (kde ale naše hudba zní) a Jelizavetě Bam Martina Švejdy. Petr i Filip hrají ve všech zmíněných kusech a termínl mají víc než dost.

      • Na podzim by měla proběhnout třetí a poslední spolupráce herců bývalé Divadílny a Švejdova Antonína D.S. Hra bude opět autorská (z Švejdova pera) a hudební složku obstará SPODP Filtr.

      • Je načrtnut nový web – měl by být hotov záhy.


    2009

    • 16. 12. 09

      Der kleine problém Filtru

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Vypečený závěr půlsezóny – tak by se dal nazvat vánoční večírek Ingusova Divadla Sad v Plzni, respektive koncert jejich hudební odnože Koudel Band. Jejich akcička byla vynikající a inspirující. Avšak „zvláštní host“ v roli předkapely, SPODP Filtr, měl smůlu smůlovatou. Dobře připravený set, dobře našlápnutý, dobře všechno, jen kdyby... Jen kdyby se nám těžce neplaceným aspoň trošku věnoval těžce placený zvukař („Nemám na vás čas. Ty před váma si nestěžovali.“) – čili jsme ani jeden nic neslyšeli. Petr se řídil výstupními bednami, čili byl o půltakt pozadu, a to je ohromná ostuda. Ale nemohl za to a jinak nešlo. Během půlhodinového setu byli lepší a lepší, ale zkrátka to stálo za houby (to je názor kapely – názor diváků byl ten, že Filtr byl výbornej). Ale pozor, mnohem větší pecka byla ta, že elektronická, čili naprosto neomylná ladička se zmýlila a naladila Fílovu kytaru o dost hlouběji (skoro jak Hlaváček violu). A tak jsme bručeli a brumlali a hrozně jen tak tak o všechny fousy to nějak zvládli (vrcholný výkon ovšem proběhl v rámci Dobrýho songu, Punku a Diskotéky). Ach jo, do háje. Plzeň je nám nějak napatylepidlová, ač ji milujeme.


    • 19. 9. 09

      Zahájení sezóny

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Novou sezónu zahájil komponovaný večer poskládaný z především Švejdova Ivana, Kamila a Dušana a výhradně Novotného/Votavova SPODP Filtr. Večer plný bouřlivých emocí přinesl velice kvalitní hodinku a půl divadelního minimuzikálu s herci bývalé Divadílny a poté desítku písniček Filtru. Chyb bylo pomálu na obou stranách, víceméně šlo o kvalitní smršť fórů a úderných songů. Filtr se vyšvihl čtyřmi novinkami, dále především písněmi uplynulé sezóny a z archivu vytáhl prověřený Kraj Smetany a Martinů (čili Líbivej typ). Oproti celému loňsku zpíval častěji Fíla a dobře tomu. IKD se právě vlivem bouřlivých emocí s diváky rozloučilo. Škoda.


    • 28. 7. 09

      Filtruj.cz!

      zpráva

      Dnes jsme si slavně zaregistrovali doménu Filtruj.cz! Konečně budeme mít svůj web a nebudeme parazitovat na Krvik Totr, jejichž hudební sekce stejně dávno nejsme. "Filtruj!" – tuhle hlášku na nás pokřikovala Sonia Cieślar na podzim a dnes připomněla Hamma, a tohle krédo nás bude provázet i na novém webu. Tedy až ho uděláme...


    • 11. 7. 09

      Ona & On mají ptáčka!

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Nenápadná, ale dlouhá sezóna se dnes završila posledním živým představením z líhně členů Krvik Totr: Ona & On (4) se zúčastnilo soutěžní přehlídky autorského divadla Pirkenštejnský ptáček. Představení zápasilo s mnoha protivensvími: sami autoři mylně spoléhali na sílu svého dílka a přihlásili se na open-air festival, kam se však jejich komorní forma vůbec nehodila, většinu hry tak museli bojovat s hluchým či naopak rozléhajícím se zvukem, ponejvíce pak s dětmi, opilci a procházejícími. Nutno však říci, že se soubor pomalinku sbíral a získával si svoji pozornost – finále bylo zcela jejich.

      Přehlídka byla soutěžní – a inscenace, která je dlouhodobě obecně vychvalována, přinesla své plody: a sice dva. Filip Votava získal cenu poroty za hudební složku. Ocenění nejvyšší – nejlepší inscenace přehlídky – získala naše hra. Ale porotě předsedal Ivan Vyskočil, a ten nás musel mít rád, neb jsme předvedli to, co je prostě jeho, mezi šesticí byli rovněž sourozenci Masopustovi, blízcí Zuzky a pořadatelé, a Kateřina Schwarzová, která sice žádná „naše“ není, ale před šesti lety jako jedna z mála vychvalovala Krvik Totr v Písku a toto re-setkání bylo víc než potěšlivé.

      Suma sumárum: jsme šťastní, ale víme, že to není jen tak.


    • 1. 7. 09

      Afint. Bezva střecha

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Petr Jediný Novotný a Zuzka Macáková prozatím jen na papíře, či spíše pivním tácku založili Afinteatre (graficky bude k vidění jako Afint.). Afint. bude od nynějška zastřešovat (zvláště grantovou) administrativu Krvik Totr, SPODP Filtr, Ona & On a dalších jejich autorských/výzkumných/pracovních projektů. Samotné založení společnosti počítá i s účastí Tomáše Kouta a dalších, kteří budou ochotni stát se nejen jevištními hvězdami, ale i kancelářskými krysami. Afinteatre je multilingvální hříčka: jsme kulišáci („finta“), bude to „a fine theatre“ po anglicku, „afint“ po seversku znamená „super“, „affinité“ po francouzsku zase „sblíženost, příbuznost“. Zkrátka budeme s blízkými dělat parádní projekty v našem stylu. Internetové stránky afinteatre.cz budou spuštěny na podzim.


    • 27. 6. 09

      Nálet na Hradec

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Šestý rok v řadě hrál někdo z Krviků na hradeckém Avignonu. Letos jsme hráli na starém dobrém nádvoří Radnice v rámci koncepčního večera Martina J. Švejdy Nálet na Hradec. Nálet nebyl ale ani tak náš jako deštný. Prošli jsme si tentokrát nejistotou stran hraní doslova pekelnou.

      Nedlouhé kusy zahrál Antonín D.S. (nejlepší bylo Škorpilovo Intelektuální show), proběhl společný projekt s Krviky Ivan, Kamil a Dušan (rozhodně nejsilnější a nejúspěšnější část Náletu) i čerstvá Jelizaveta Bam. Ta však byla odehrána v dešti, v kalužích, s diváky oddanými a trpělivými, s herci ženoucími vpřed jako o život (což ale statické inscenaci prospělo), a stejně se namrzlo a druhý den chrchlalo. Za Krvik Totr: „Již nikdy divadlo za každou cenu!“ Loňská i letošní zkušenost Krvik Totr v Hradci byla lidskými podmínkami pro herce otřesná.

      Do Náletu se vmezeřil i Inženýr Vladimír a také SPODP Filtr, nestojí to však za řeč: původně půlhodinový set byl zkrácen na 15 minut poté, co za á pršelo, za bé zvukař nás začal zvučit 15 minut po začátku, za cé nezprovoznil elektrickou kytaru. A tak jsme řvali a tu bídu přeřvali: bylo to jednoznačně nejlepší vystoupení Filtru letos. Tedy – kdyby bylo dostatečně dlouhé a kdyby bylo technicky kvalitní. Umělecky to bylo skvělé. Ale zase: muselo to být za každou cenu?


    • 29. 5. 09

      Pražské filtří loučení se sezónou

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Jak Filtr zahájil, tak i ukončil: společným koncertem s Inženýrem Vladimírem. Stalo se tak v kavárně Potrvá na Hradčanské, čili skoro v domácím prostředí našich rodných čtvrtí. Filtr, který vždy hraje v pozici předkapely, se tentokrát konečně dostavil natolik včas, aby jako předkapela mohl hrát před hlavní kapelou, nikoli po ní… A tentokrát to bylo velice správně: neměli jsme vůbec čas zkoušet, s jediným krátkým osvěžením po měsíci jsme nastoupili před publikum. Nelze říct: „Bylo to znát“ Je třeba říci: „Bylo to strašné!“ Ale koncert měl vzestupnou tendenci. Od katastrofy za katastrofou a pocitu rozpadlosti celku na počátku jsme se vzchopávali a získávali nad sebou samými kontrolu. Finále bylo myslím vynikající a radostné pro všechny. A kdo byli ti všichni? Naštěstí jen pár nejbližších přátel, protože tato rozlučka byla brána stejně soukromně jako uvítačka v listopadu. V baru za rožkem se pak všechno krkonošské kyselo z rozpačitého výsledku spláchlo.

      Po sérii koncertů zaměřených takřka výhradně na novou tvorbu jsme opět trochu zavzpomínali a namíchali setlist fifty fifty. Tak jsme velice příjemně zjistili, že toho máme už docela dost a lze variovat. Hudební novinkou byla textově prastará Nina – v noci před koncertem nazkoušená a přepsaná. Bude třeba na ní ještě pracovat, ale je slibná!


    • 21. 5. 09

      Zázrak: diváci v Kaštanu!

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Ona & On (4) se stěhovali v Kaštanu, v rámci festivalu Teatrucho. A světe, div se! Bylo příjemně plno! Po několika představeních Krviků, Filtru a všech kamarádských sdružení, kdy sál zel prázdnotou a vybojovat přízeň hrstky diváků byl boj nad lidské síly, jsme měli pohodový večer. Jak se to pane háže do sálu, kde někdo je!


    • 25. 4. 09

      PJN a Hamma Bullivavaleva si řekli své čegro

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Další oficiální „Ano“, tentokráte Petra Jediného Novotného a Hanky Buřivalové (ve světě známé spíše pod uměleckým jménem Hamma Bullivavaleva).

      Oslava se vydařila: stohlavá lůza měla možnost okusit pokrmy pro nejvyšší vrstvy i politické špičky (jedli jsme stejný guláš jako Havel, Gabriel, Bush), pili jsme vynikající víno od Hančiny Marcelky z moravské Blatničky, k tomu však probíhal náš, přízemní program, doslova hudební svatební festival nejbližších: u klavíru, jenž nám půjčila Eva Blechová, se vystřídali Přemysl Rut (jazzová kavárna) a Sonia Cieślar (glassovský minimalismus), za bednami vynikajícně sixtiesácky dýdžejoval Koumák, peckou bylo vystoupení Filtru i se Zuzkou Macákovou (skoro to vypadalo, že si PJN svatbu zorganizoval jen proto, aby konečně na jeho koncert někdo přišel), vynikajícím přídavkem byl věhlasný Šimáček (Rut/PJN), následovaly dva hudební dary: Martina předala prvorepublikový gramofon (a přinutila manžele tančit, brrr, však s humorem pojato), Krvik Totr posléze předvedli Prázdná hesla z Továrny s novým, na Petra a Hanku šitým textem, při němž Petr řval smíchy a po němž plakal dojetím… A vše uzavřeli P.O.City skvělým chill-outovým koncíkem (nová zpěvačka je poklad).


    • 12. 3. 09

      Ona & On se stěhují

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Potřetí jste mohli vidět Ona & On, které má pořadové číslo 4 (jedno O+O jsme totiž neuvedli). Autoři, nyní již nedílné trio PJN, Zuzka Macáková a Filip Votava, definitivně nazvali svůj projekt „seriálem“ a začali jej číslovat.

      Byly zde uvedeny až na výjimku samé nové povídky, napsané jen pro tento příběh (dříve to byly odkudsi vybrané povídky), i písničky SPODP Filtr byly vybrány z většího repertoáru a citlivěji zasazeny, převažují písně napsané přímo pro Ona & On (zvláště Zamilovaná), zpívá už i Zuzka. Čili jsme se navzájem prolnuli a zbývá, aby i Fíla začal hrát a psát, nikoli jen brnkat a zpívat… Filtr od tohoto „vydání“ cíleně spěje k situaci, kdy jiné písně budou na koncertech a jiné v Ona & On.

      Jací jsme byli? Chce se nám říct „světoví“… Ale skutečně, přes veliké nervy jsme stihli vše dobře nazkoušet a byl znát posun O+O i nás samotných.


    • 21. 2. 09

      30 let Filtru

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      V Kaštanu proběhla oslava 30 let Filtru, přesněji narozeninový večírek čerstvých třicátníků a aktérů Filtru. Hostem a dárkem byl Přemysl Rut s pásmem písní sepsaných v tramvaji do bločku a dvěma improvizovanými přískoky PJN (duet s Pavlínou Svobodovou zvládli, sólového Šimáčka jen odstál...). SPODP Filtr si připravili kolekci víceméně premiérových písní. Popravdě to byl propadák - písně byly snad dobré, ale těžko soudit, chyb bylo jak maku, přičemž tentokrát už ani nebyly vtipné. Vtipný byl státní notář a konferenciér večera Tomáš Kout, který pečlivě zapisoval všechny chyby. Filtr vs. Rut 27:3... V tradičně zkopané Poznávačce (tentokrát na pozici přídavku) Tomáš napočítal sedm unikátních chyb, což dle jeho slov byl výsledek spíše podprůměrný... Po umělecké stránce byl celý večírek na nic (technické zpoždění o 45 minut, přišlo hrozně málo lidí – marketingová chyba: spousta pozvaných z plakátového vtípku nepochopila, že šlo o narozeniny, ale také hory a chřipky, včetně té Petrovy, a tak nemohl moc zpívat...), avšak následná pařba přímo v Kaštanu byla vynikající a dlouhá, zde se všici zahojili. K hroznému výkonu Filtru ještě dodejme, že jejich premiérové písně jsou vždycky příšerné, ale časem se obrousí. Takový Neuchâtel prostě zářil, ale před lety to s ním bylo nahnuté a zdálo se, že navěky vypadne. Snad to tak bude i s nadějným Berlínem, Babím létem, Láskou vesmírnou i WS Punkem...


    • 1. 1. 09

      Očekávané události

      ahoj

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Filtr se znovuvydal na velice energicky našlápnutou cestu. Nové písně, elektrifikace, pravidelné koncerty, elán a touha nejen zkoumat formu, ale i zpopularizovat se! Neopomeňte navštívit koncert "30 let Filtru" 21. února v Kaštanu!


    2008

    • 31. 12. 08

      Silvestr byl pestr

      kronika

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Po dlouhých letech, možná dvanácti, jsme nestrávili Silvestra po kamarádech, ale v absurdním, ač vlastně logickém a nejbližším možném složení Petr–Tomáš–Filip. Sešli jsme se až pozdě večer v Novotného nových Střešovicích [naštěstí stále SRSV – pozn. pro zasvěcené], dlouho jsme matlali pomazánku, pracovali poklidně a datem nezaujati na pracovních dluzích a až k půlnoci si sedli a počali píti. Když jsme pak o půlnoci volali svým blízkým, vznikla u toho absurdní spolupráce Krvik Totr/Filtru, úchylný "song komukoli na drátě". Spát jsme šli pokojně kolem třetí. Silvestr byl každopádně pestr, abychom citovali téma večera, poslechovku Kaisera/Lábuse.

       


    • 15. 12. 08

      Vánoční večírek # 6

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Šestý vánoční večírek Krvik Totr, ač tentokrát bez větší slávy (opět hlavně nejbližší přátelé - nějak nám teď nejde o promo, ale o příjemně strávený čas). Šlo nám hlavně o to, abychom se sešli. Otcové-zakladatelé odmítli společný retro večírek - nemění se nic mezi nimi, ale také se nemění nic na úmluvě, že nic staré nebude vytaženo. Za Krvik Totr/Antonína D.S. byl tedy uveden minimuzikál Ivan, Kamil a Dušan, poté se představily převážně nové písně SPODP Filtr, včetně pěti velkých premiér, které jednoznačně naznačily nový směr skupiny. Jako vždy zaujala nejen tvorba, ale dobře 50 % zmrvených písní včetně efektně, leč nechtěně rozkopnutého stojánku s texty, a to v punkové sekci koncertu... Večírek se konal poprvé ve studiu Divadle Kámen, které nás nejen skvěle přijalo a pomohlo nám, ale hlavně s námi službumající Petr a Kristýna bezvadně propili čas večírku vyhrazený. I jim budiž Kámen přejivný! 


    • 24. 11. 08

      "The Filtr is back!"

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Dnes se v Jet Clubu před nejužším kruhem známých a přátel znovuobjevil SPODP Filtr (a sice v roli předskokana Inženýra Vladimíra, ač hráli až po něm...). Pěkně natvrdo! Zakoupili elektrickou kytaru a postavili před sebe mikrofony. Interní kritici se obávali ztráty dramatičnosti. Koncert dal za pravdu progresivní novince (ostatně zavedené před 40 lety Bobem Dylanem): dramatičnosti je přinejmenším stejně! Dnes zahráli Filtři staré osvědčené songy, na příště plánují zcela nové či nedávné písně. Za starými by podobně jako Krvik Totr rádi udělali tlustou černou čáru. "Nová doba, nová děvče!"


    • 18. 10. 08

      Hurá, kytara!

      zpráva

      Filtr dostál svému dávnému slibu a zelektrifikoval se - tedy prozatím jediným svým nástrojem, kterým je nyní tahle krásná kytara. K vidění již záhy živě!


    2007

    • 9. 9. 07

      Ona & On podruhé a zase jinak

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Těsně před svůj odjezd na stáž vložil Petr Jediný Novotný druhé uvedení představení Ona & On, tedy text-appealový Eintopf povídek a písniček o lásce a jídle se Zuzkou Macákovou a Filipem Votavou. Hudba SPODP Filtr, povídky a scénky PJN a Zuzka (autorsky se podíleli někdy oba, jindy zvlášť), světla Helena Jirásková. To zní prostě.

      Nešlo však o druhé uvedení čili první reprízu, nýbrž o druhou premiéru. Zuzka i Petr přes léto zveselili a nalezli si nové téma: "Nový svět". V Novém světě už to není tak, že "Víme, co chceme, ale nevíme jak a s kým". V Novém světě VÍME jak a víme s kým. 

      Na to téma vznikla u obou nová povídka (kupodivu Nový svět) a písnička Bombiván (která nahradila Tragéda). Jinak zůstalo vše při starém, nové kousky celé představení uvedly a opravdu posunuly jinam.

      Toto představení bylo zároveň Petrovou rozlučkou s českými prkny a s přáteli. Vydařilo se megaicky. Šli jsme v úžasně promísené partě asi třiceti lidí do Popocafépetlu.

      Že by se jednomu chtělo na rok pryč, to tedy ne.


    • 31. 8. 07

      Kout & Petra (premiéra)

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Už je to uděláno, už je to hotovo!

      Poslední srpnový den jsme poskočili o mnoho světelných let dopředu: Tomáš Kout a Petra Biňovcová se vzali, a kdo by si teď už jen vzpomněl na Koutika v krátkých trenýrkách, ten je out, protože teď začalo "seriózno" a život.

      Popravdě, Koutovic svatba byla spíše všeobecná veselice.

      V pozdním a podroušeném stavu jsme se vzepřeli tchánově organizaci svatby mladých a vypůjčili si od fantastické keyboardové zábavovky Elmex kytárku a zahráli Tomášovi a Petře čtyři písničky SPODP Filtru. Poprvé se na nás tančilo a poprvé jsme hráli přes elektriku.


    • 28. 7. 07

      Filtr na Dvorku

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Dobří hoši od SPODP Filtr si zahráli na festivalu spřízněnců z KATaP (hlavně Míši Pohořelé) na vysočinském Dvorku u Přibyslavi u Havlíčkova Brodu. Byli zde za hudbu, což se stalo poprvé, před publikem ale obstáli a nadto strhávali svými dramatickými vsuvkami. Zahráli zde setlist únorového Rubínu, avšak o mnoho vyhranější, zvláště Diskotéka s implantovaným úchylným zfetovaným PJN strhla, po Kvoči došlo na nepochopitelný veledlouhý potlesk, bouřlivě si publikum vyžádalo přídavek (punkově vyvedené Ticho na hlas, které jinak už Filtr nenasazuje). Začátek začal bouřlivě, potom se spadlo, ale vrchol byl opět jejich. Byla to dramatická bitva písní - písní neelektrizovanou, v čemž jsme tvořili výjimku. Nicméně domněle prostý festival Dvorek vynášel jedno eso za druhým, ať známé či neznámé: Mužy (či Muže), fantastické (rovněž hudebně-divadelní) improvizátory Metamorphásis Famfuláre a hlavně vrcholně požitkářský koncert Trabandu (model 2007), to vše v místní stodole a kapli.


    • 10. 6. 07

      Ona & On aneb co Rut, to škrt

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Petr Jediný Novotný po loňském "nahoře" s Luckou Krupičkovou připravil další "katapácké" představení, tentokrát v tvůrčí dvojici s podobně výkonnou Zuzkou Macákovou. Vzhledem k nečasu způsobenému Piráty a Továrnou šlo o rekordně rychlý projekt. Ona & On se zrodilo v prosinci, první schůzka proběhla v březnu, druhá v dubnu, v květnu spolu kratičkou aktovku za čtyři dny napsali, realizace začala hned po premiéře Továrny a trvala deset dnů (denně od rána do noci). To už bylo jasné, že aktovka má jen půl hodiny, v druhé půlce proto měl být koncert Filtru, poslední na celý další rok.

      Vše klapalo, včetně neuvěřitelně rychlé společné práce, včetně toho, že se Petr se Zuzkou vybodli na školní prostory přecpaného Řetízku a pronajali si Malé Nosticovo divadlo/Nablízko. Do projektu integrovali Filipa Votavu a jeho kytaru (když už Filtr, tak už i dívadlo). Ale potom přišel osudný pátek 8. 6. a s ním Přemysl Rut. Přišel, viděl, škrtl... A Petr se Zuzkou začali znovu.

      Okamžitě projekt škrtli, či aspoň v dosavadní podobě, a podle jeho rad "pro příště" během dvou dnů vytvořili vcelku tragikomické představení, které se ze všeho nejvíce podobá text-appealům (povídka-písnička-akce, minimum jevištních prostředků, a přece divadelní žánr), které P+Z z duše nenávidí...

      První zkouška byla zároveň generálkou, již v Nosticáku, a Přemysl (v roli nepsaného režiséra) řekl: "Tudy by to mohlo jít..." A tak to tudy šlo. Byť byli všichni autoři vyčerpaní, povedlo se velmi, vybojovali si diváka prostředky nevídanými. 

      A můžeme se tudíž těšit na září, druhé a poslední uvedení (neboť Petr odjíždí na stáž).


    • 17. 2. 07

      Písně o jídle a lásce: Filtr v Rubínu

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Filtr má za sebou "velký" koncert v A-Studiu Rubín. Velký, protože jsme poprvé nehráli na večeru divadelních písní & písní, ale byli jsme předkapelou na standardním koncertu. Hlavní kapela Jazzika (ex Dekadence a Vrke Keroo) jela elektricky, my jsme opět ovládli scénu (pro nás legendární to místo - Crave, kds Puchmajer, původní Nablízko a dávný Rubín) zcela akusticky a i prostorově. Přehršlé publikum nám nechalo jen drobnou aréničku, na které celkem bez zaváhání kralovala kytara a grimasy Filipa Votavy a zase o kus trouflejší "herectví" P. J. Novotného. Celý Filtr byl více dramatický, za což patří dík připomínkám T. Kouta (nehledě na stálého guru v pozadí, Přemysla Ruta). Vystoupení od vystoupení jsou také oprašována stálá čísla programu, vybrušována a dramatizována. A ne bez chyby - takže stále je kam dál.  

      Jen díky vědomé práci a jevištní energii (což je zase praxe Krvik Totr) jsme dokázali převážně cizí publikum doslova uchvátit. I nás to samozřejmě nakoplo a troufli jsme si mnohé improvizace a nestrach. Ačkoli... Na zkouškách se událo mnohem více dramatických vsuvek, než před lidmi. Stále se přece jen bojíme.


    • 2006/2007

      Filtr samostaten

      zpráva

      Filtr byl doposud "hudební sekcí či odnoží Divadílny Krvik Totr". Dá se také říci, že jsme veřejně začali vystupovat sice pod svým názvem, ale v rámci kabaretních večerů Krvik Totr. Kytaru však v Krvicích vystřídal klavír a my stejně dlouho cejtili, že chceme bejt sví. A tak se naše dvě skupiny rozdělily - což je vcelku jedno, když jsou v obém titíž lidé... Ale ne, není to jedno. Divadlo Krvik Totr a kapela SPODP Filtr nejedno jsou!

      (Tuto zprávu jsme pravdivě, ale až ex-post zapsali v roce 2010.)


    2006

    • 6. 12. 06

      PJN & Filtr na DAMU

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      V rámci třídenní "Nekonečné předvánoční besídky" organizované studenty KATaP a představující autorskými čteními a koncertíky studenty DAMU vystoupil v 40minutovém bloku Petr Jediný Novotný s povídkami vzniklými pro Autorské čtení (předmět vedený Ivanem Vyskočilem) a písničkami SPODP Filtr (spolu s Filipem Votavou samozřejmě).

      Program na principu "best of" se velice vydařil - a opět se ukázalo, jak je dobré soustředěně pracovat a připravit se. Tři povídky (Zelená ulice, Batoh a Aha) obložené dobře poskládanými největšími peckami Filtru byly kvitovány tu a tam až s radostnými výkřiky, kterými si vcelku početné a velepříjemné publikum vyžádalo i neplánovaný přídavek (a to konkrétně požadovaný, Raňajky). Blahoidní!

      Na večeru dále vystoupili Karel Kočner, Aleš Povolný, Olga Škochová Bláhová a skupina 5PBD.


    • 24. 10. 06

      Popravdě písňový propadáček

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Popáté jsme hráli na večeru formátu "písní & písní" s Vladimírem Mikulkou (alias Inženýrem Vladimírem, nyní dvoučlenným bandem). Došlo na jen a jen omyly, byť ve finále nešlo o takový propadák, jak hlásá nadpis.

      Původně plánovaný program (písně vs. básně) padl, a tak jsme se rozhodli pro střídání písní Filtru, Krviků a Soniných (včetně projektu "nahoře"). Výsledkem byl rozsáhlý mišmaš, dramaturgická kaše, která nešla dohromady. 

      Navíc - po středečním 100. vystoupení Krvik Totr jsme se rozlétli každý jinam a znovu se viděli až v pondělí, respektive v úterý, v den vystoupení. Spíše se tedy jen oprašovalo a veškerý čas byl věnován přípravě dvou nových písní Filtru. Ani ty jsme ale nedozkoušeli na 100% a i ty jsme pokonili. Sonia chudák byla naverbována narychlo a krz mateřské povinnosti prostě neměla čas na solidní přípravu. Ona jediná však dokázala nepřipravenost schovat precizní a zábavnou klavírní improvizací. Na druhou stranu Petr s Filipem se zase vyšvihli ve verbální improvizaci, velice pokročilém již ovtipňování vlastních chyb, kterým si diváka získali. 

      A jsme u meritu věci - diváka. Těch bylo opět jen deset. Humor se prostě v tomhle počtu dělat nedá, poloraritní vystoupení pro zasvěcené tím navíc ztratilo úplně na smyslu. Během nedlouhého setu jsme si publikum získali, ale bylo to a) Soniou, b) mezikecy. Filtro-Krvikovské písně propadly. Nadto, jak pravil chytře Tomáš, ztratily na dramatičnosti, která dělá půlku Filtru. Tentokrát se opravdu jen sedělo a kyslo, pomineme-li zmatené přesunování se mezi písněmi kytarovými/klavírními.

      A tedy je před námi stejné rozvažování jako měli Krvik Totr - díky nim ovšem již docela vyřešené: nedělat vystoupení za každou cenu (když není ve výhledu patřičná podpora publika), věci dodělávat, dramatizovat a zkoušet solidně. A dramaturgie také není jen tak pro nic.


    • 29. 6. 06

      SPODP v Hradci

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Krvik Totr neměli letos co nového nabídnout na festivalu v Hradci, proto zaskočila "hudební sekce", Sdružení pro obnovu dramatické písně Filtr. Nebo spíše Chleba, jak si teď říkáme (neboť znovu hledáme výstižný název). Hráli jsme v krásném místě, v atriu Městské hudební síně, před "stoneovskou" tribunou jako vždy plnou lidí. Náš set byl jen lehce pozměněný neprovedený set z Kaštanu. Jenže! Jde o divadelní festival a spousta lidí záhy odešla. Začalo též poprchávat a odešli další. Zkraje nám to také zrovna dvakrát nešlo (při dalším odchodu jsme proto set narychlo zkrátili). Zůstala však dobrá padesátka diváků, kteří byli podle reakcí velmi spokojeni. Jak později pravil Tomáš, onen hromadný odchod diváků byl velmi symptomatický pro tuto sezónu, byla to nejtypičtější tečka. Nutno ale říci, že jsme to nepustili a nakonec si diváky skutečně získali. Krom písní "Chleba" jsme zahráli i Uďoblinky nové luny Krviků, kteroužto píseň máme velmi rádi. Opět zafungovala "bicí souprava" v Neuchâtel See, podařila se scénická a titulní Kvoč jsi taková? a Domácí potřeby jsou zkrátka bezkonkurenční (ač si prodělaly krizi, již dlouho jsou jen a jen skvělé). Nepodařila se Jednota, ale zato aktuální vtípek v ní (Petr četl zrovna Čekání na Godota, tož jím listoval i při písni, která se o něm zmiňuje). Velmi se podařila dramaturgická změna - Jedna sloka ne jako otvírák, ale jako - skutečně vyžádaný - přídavek. Kluci přijeli těsně před a odjeli hned po, takže tentokrát - žádná bonusová akce (navíc začalo všude strašně pršet - jak pravila pani hlídací: "To nám Pražáci poslali...").


    • 20. 5. 06

      Filtr bez podpory

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Hoši od Filtru si pro festival Teatrucho v Kaštanu připravili skvělý set písní, na pořadu byla i Tomova hostovačka s Lihem. Leč - hráli jsme o postup do finále s Finskem a pršelo. Nepřišla slovy ani noha. Nu, opili se alespoň v dejvické nádražce.


    • 3. 5. 06

      Uďoblinky 3 vypiplané a neviděné

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Ačkoli Filtr už v koncepčnějších pražských vystoupeních Krvik Totr účinkovat nemá (zůstáváme zálohou na různé zájezdy a vedlejší představení), na třetí Uďoblinky už Krvici neměli dost písniček, a tak jsme zařadili naše. Hrálo se v prestižní Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí, třetí Uďoblinky byly zase jiné, v komorní sestavě 3+Anička+Petra, velmi vypracované fláky novější i staré (z nových "klasik" Buchta, Tři mušketýři, písně Filtru Kvoč jsi taková a Nápoje bez pěny, Neuchâtel See, ze starých vytaženin Recepty, Čtyžlístek, Rozcvička, Síla okamžiku, které se všechny se dlouho dlouho nehrály). Novinkou byly pouze čtyři nové básně Chuděny a pasáže Kursu rozporů. Chuděna také do rytmu písně Kvoč jsi taková krájela další a další cibuli - s okoličnatými scénkami dohromady 17 minut... Nu - a mělo být po děsivě dlouhé době Liho, jenže... Přes všechnu propagaci přišlo slovy deset diváků, takže Liho nepadlo. Je to hrůza - protože to bylo extrémně povedené představení, koncepcí, výkonem, soustředěním, přesrampením... A za světly a zvukem kralovala Petra Biňovcová, která měla nelehký úkol vypořádat se s celkem složitým lightdesignem PJN. Takže škoda pro ty, co tam nebyli. Opravdu to fungovalo.

      PS: Anička se s námi tímto vystoupením patrně na nezměrné dlouho rozloučila. Škoda, je v ráži neskutečně.


    • 18. 4. 06

      Kaštan propísněný

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Velmi zvláštní večer proběhl v Kaštanu, blízkém nám to prostředí. Po pořadu písní & písní v Jelení diváky vcelku opomenutém jsme se rozhodli s Vladimírem celou akci zopakovat. Diváci přišli a byli velmi přátelští, lidé se neváleli smíchy, jak tomu často bylo dříve, zato docházelo k individuálním bráničním výpadům, velmi potěšlivým. Trapné ticho tentokrát prakticky nenastalo. Spíše tiché zaposlouchání. 

      Ač jsme chtěli pořad zopakovat, šlo o novou formu: písně byly zcela v režii SPODP Filtr, Petr s Filipem zahráli kolem půlhodinky herecky i hudebně velmi vypracovaných již songů (povedený Kraj Smetany a Martinů aka Líbivej typ, Tragéd), s novými aranžemi (např. bicí v Neuchâtel See, dvojhlas místo piána v PET), zručné klasiky (Domácí potřeby, Ticho na hlas), a také dvě úctyhodně přijaté novinky - dva dny stará Kvoč jsi taková, kde dramatičnost definitivně vstala z židle (spolu s Petrem), a den stará Jednota. Začíná být jasné, že Filtr spojuje radost a hravost a vtip s hlasovými aranžemi-vyhrávkami. A samozřejmě dramatické prvky a také se pokouší o nelehký podtext. Ale nebylo to jen chvályhodné - hoši byli značně nervózní a samozřejmé věci se víceméně kazily. Ty nelehké pak ale zvládli bravurně.

      Za Krvik Totr vystoupila Anička Kučerková coby Chuděna, ve dvou bločcích četla z bločku staré i nové básně k čaji.

      Po přestávce vystoupil Vladimír, opět jiný, neb odložil ekvalizér a coby přípravku na své "country léto" zahrál akusticky. Tady bylo velmi zajímavé, jak bez efektů písně vyzněly mnohem závažněji - už se neburácelo smíchy, spíše se myslelo. Závěrem pochvala za jeho ohoblovanou verzi Rebela!


    • 23. 2. 06

      písní & písní zum drittenmal

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Potřetí jsme se utkali v přátelském písňovém klání s Vladimírem Mikulkou, tentokrát v Klubu v Jelení. Hrálo se nám velmi dobře a večer to byl velmi červeněvinný. Pořad náš sestavil PJN z víceméně nové tvorby Krvik Totr a hlavně SPODP Filtr. Krvici drželi pozice na začátku (nepovedená příliš Happíseň), na konci (Strašidla) a uprostřed (vrcholně provedené Uďoblinky nové luny), zbytek patřil raritám a novinkám Filtru. Zopakovali jsme méně významné písně z předchozího pořadu (jako Meloun, Kraj Smetany a Martinů apod.), jediný osvědčený hit (Domácí potřeby čili Strč prs krz krk) a konečně několik úplných novinek. Pražskou premiéru si odbyla Ovoce zelenina, úplně poprvé zazněla velevyvedená pětiminutovka Tragéd, skvěle hudební a textově dobře přiblblé Nápoje bez pěny a konečně rockový hit Neuchâtel See. S Přemyslem Rutem (jehož přítomnost na písničkách nás vždy potěší a pozdvihne, ať jsme jací jsme) a dalšími z KATaPu se pak vykládalo až hanba! 


    2005

    • 28. 11. 05

      11+6 = Plzeň Jabloň

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Po roce se ekipa Krvik Totr/Filtr zúčastnila festivalu Tomáše T. Kůse Jednou nohou v poezii, který jej (coby svoji dramaturgickou labutí píseň) uspořádal v plzeňské Jabloni. Pro nás akce nesmírně příjemná, neboť večer nestál pouze na nás (ačkoli propagace zdůrazňovala především Krvik Totr): šlo o večer Katedry autorské tvorby. V první části předvedli Hanka Malaníková a Eva Špreňarová půlhodinový výcuc (nebo to nejlepší ze) svého Boršče (s Petrušou u zvuku), v druhé se pak střídal s povídkami o Plzni Martin Frys a s písničkami PJN a Filip (částečně SPODP Filtr, částečně Krvik Totr). Na našem programu (v Jabloni již šestém) byl velmi příjemný výběr šesti písní, který navíc zaváněl premiérami. Uvedli jsme se dlouho nehraným a dlouho tak dobře jako tentokrát nehraným skorošlágrem Domácí potřeby (Strč prs krz krk), četné publikum jsme ještě více naladili novou a ještě lepší (nebo snad konečně dobrou) verzí Raňajek (s přidaným tysyčákovským recitativem "ovce tele" a dlouho zamýšlenou slovensko-druhovou obměnou refrénu). Po Martinově povídce jsme Jabloni konečně (a úspěšně) předvedli krvikovské Uďoblinky nové luny (takto se jmenoval pořad zde v dubnu, kdy jsme píseň nestihli dopsat) a následovala filtří "klasika" Ticho na hlas. Po druhé Martinově povídce jsme si dali premiéru Filtru, píseň Ovoce - zelenina, druhý text pro duo Novotný-Votava starý skoro pět let, avšak dozhudebněný až nyní. Dozrály však obě složky písně a s přidanými dramatickými prvky způsobila píseň odezvu příjemné předbouře. Písňovou tečkou byla předpremiéra písně Strašidla, kterou jsme si zde chtěli ověřit před nedělní premiérou v Pidivadle. V čistě písňové verzi bez recitativu, avšak se stejně dlouhým úvodem i závěrem jsme zaznamenali veliký úspěch (opět bodovaly Filipovy dokonalé ksichty). Skutečnou tečkou pak byla "skladba" Krvik Totr V čekárně, ve které se samozřejmě přidal Tomáš Kout, pani doktorku nám zahrála (a komicky zmátla) Eva Špreňarová. Nu a co následovalo? Je pravda, že jsme se ještě zdrželi na kulturu, neboť po pauze ještě hrál Matia Solce své obdivuhodně geniální Malé noční příběhy, ale pak už jsme se ožrali.


    • 21. 10. 05

      Vojta Steklač

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Díky Petrově mámě Jiřině, která pracuje v Albatrosu a osobně pečuje o knihy Vojtěcha Steklače (našeho osobního národního hrdinu) v tomto nakl, se absurdně dostáváme do Steklačových knih. V jedné z reedicí Boříkových lapálií se místo dávného pionýrského oddílu objevily Rychlé šipky, čili oddíl vedený naší drahou Kiwi a námi kdysi navštěvovaný, protivníky v této knize byla Bílá stopa, která byla skutečně námi haněna.   

      Nu a v hustě absurdním oddíle Případ Gumji Umdrastu Novotnou Jiřinou plně inovovaném můžete nalézt v novotvarech slova jako "krvik", "totr", "spodp", "filtr", "brošč" (čili Boršč) nebo také "vln" a "plždo" (čili Vladimír Novotný a jeho Plzeňský literární život) - více jsme my neodhalili. Nevěříte? Strana 72. Mňáucta!


    • 13. 8. 05

      Vystoupení v Nepomuku

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Krvik Totr vyrazili "profesně" na fesťák do Nepomuku. Ten je blízko Plzně, takže zde bylo mnoho lidí, kteří nás už viděli tam, s čímž jsme nepočítali, náš setlist byl určen pro zcela nové publikum - ale celkem jsme se s tím vyrovnali, valili jsme s menší intenzitou, ale valili jsme a publikum si víc než pozitivně naladili. V Nepomuku jsme silně zaostávali za Řepicemi i Příbramí, což bylo dáno mnoha důvody: byli jsme zase výjimečně jen tři (neb cesta daleká a drahá) a hráli jsme tu nejklasičtější klasiku (kromě dvou Filtrů bylo vše napsané maximálně do roku 2003...). Dále jsme museli hlídat čas, neb od příjezdu (navíc zpožděného ČéDéčkem) do odjezdu jsme měli pouhé dvě hodiny včetně na přesun z nepomuckého nádraží v obci Dvorec do města Nepomuk... V tom nám nakonec pomohli organizátoři autem nás hodivší nazpět. A samozřejmě jsme byli jedním ze tří stageů (opět na trávě, tentokrát u prolejzaček proměněných na čajovnu), takže nám do toho řvala hudba. Ale festival se jevil ukrutně mile, škoda, že jsme nemohli setrvat.

      Za poznámku stojí, že jsme nazkoušeli novou verzi Raňajek a (po domácí zkoušce!..., po letech) ujasněnější verzi Liha. Ovšem! Tuto bravurnější variantu jsme spontánně měnili, neboť Delvita vyprodala Liho a my měli jen Božkov (po Story tedy následoval Božkov), a při limonádění jsme blbli s rychlostí, jako gramodeska jsme zpomalovali či zrychovali a trápili tím Tomáše...


    • 22. 6. 05

      Uďoblinky v Hradci Králové

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Po roce hráli Krvik Totr/SPODP Filtr na Festivalu evropských regionů v Hradci Králové, respektive v jeho Open-air programu.

      V sevřené zájezdní čtyřce (trio  a Anička), náš hradecký program plně kopíroval a ještě malinko vyprecizoval jarně-letní set povedených vystoupení. 

      Podpořilo nás publikum, které se výtečně bavilo a od rozezpívání se v Jedné sloce se nepřestalo bavit. Vše zařídil už Čtyžlístek, tak nějak se správně navrátivší do našeho standardního setu. Tři mušketýři sice zaváhali, ale snaha byla veliká, čili i toto proběhlo dobře. Delší Domácí potřeby jsme na poslední chvíli vystřídali za kratičké a napumpované Raňajky (vlastně, výjimečně jely jen dva kousky SPODP Filtru). Poté pódium obsadila a úspěch slavila Anička a básně Chuděny, u nichž nám došlo, že se jimi na totéž jeviště vrátily a rehabilitovaly loni tak propadající Monopoly. Tají dech alias Blijte na lilii zdá se také neupadá, nebo nevadí. A pak se už jela osvědčená "standardka", Večernice - Kotlík - Rozcvička (vše vynikající) a v Hradci premiérové Liho, ve kterém opět došlo na drobné legrácky (Tom vytáhl druhé Liho bezprostředně po prvním a oblažil jím poslední řady, načež všechny absolutně zvedl ze židlí vykalením čtyř zteplalých limonádiček, přičemž jaksi již pointou byla šmoulová laguna). A po rovněž úspěšné "rytmické skladbě v A dur" V čekárně přišel zaslouženě silný potlesk a kytička pro Tomáše od nejhezčí divačky, kterou mu ostatní tiše záviděli (a Petr nahlas). 

      Diváků bylo mimochodem nádherně přes sto a oproti loňsku se bavili všichni. Důležitá věc - narozdíl od divadelníků před námi i po nás jsme zvolili dobrou délku představení, výběr scének i jejich nedivadelní, pouliční předvedení (ti druzí totiž nebyli často ani vidět, ani slyšet).

      Rozradostněni úspěšným konečně-dobytím hradecké Radnice s číslem popisným 1 jsme se vydali v hospod, avšak záhy jsme šli spat. Neboť sezóna byla děsně dlouhá a náročná (už jen Krviky, kteří mají jen v letošní polovině sezóny rekordně představení i diváků, natož vším dalším). A tímto vystoupením velice dobře a konečně skončila. 


    • 8. 6. 05

      písní & písní: po roce ukrutnost

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Koncertní vystoupení v blbou dobu na blbém místě. Ale pozor - byla to radost na entou, včetně místa, Vikadla, které nebylo blbé, jen v blbé poloze pro tyto vypjaté dny klauzur a únavy. Přišlo méně lidí, než jsme čekali, ale ne tak málo, aby to byla hrůza. Příjemná zcela odevšad pocházející skupina se skvěle bavila nad extra šou Filtru / Krvik Totr (skvěle sestavený setlist plný zajímavostí, pár neohraných stařenek a premiér - zvláště šestiletý Meloun či tříletý Kraj Smetany a Martinů; ve finále i se Soňou a Pavlou v ukrutně vyvedeném Gospelu, tečku obstarala skladboscénka V čekárně) a posléze neméně úchylným Vladimírem Mikulkou. Výsledek je jednoznačný - o sto procent lépe než loni, bez zaváhání. A bez Liha! - Představení kladně posoudil písňový expert Přemysl Rut, jenž se pak na skvělém povídání s aktéry zdržel dobré čtyři hodiny.


    • 20. 4. 05

      Jabloň-í plzeňsko-světové premiéry

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Plzeňská Jabloň je nám něčím jako Pidivadlo v Praze - v podstatě ji naplňujeme pokaždé novým programem. Zatímco však centrum pidivadelní nám umožňuje skvostně losovat s repertoirem, do Jabloně jezdíme v počtu omezeném (trio + Anička Kučerková)a technicky nenáročném (pomoc opět Pierrette Biňovc). Přesně před rokem jsme tu vyškrábli zbytky, jež ještě lze zahrát, a rok na to (včera) jsme ještě přiškrábli zaschlotiny. Jinými slovy, čtvrtý původní program pro Jabloň. Nutno říci, že to dopadlo (přes naši ne úplně připravenost) velice dobře, naddobře. Diváctvo bylo spokojené a pro nás velmi příjemné. Stejně jako loni tu proběhlo mnoho premiér světových (Ps), neméně premiér plzeňských (Pp). Hodně se plkalo, mezikecy tedy zrovna eňo ňuňo nebyly, ale což. Víme to. Hudebně převážně jel Filtr. Jedna sloka (Pp) dobře nastartovala (místo klavíru Petr pískal na sovětského ptáčka), retro Čtyžlístek, temně blijtenalilijní Tají dech, Tři mušketýři (Ps) strhli, Pásmo básní Chuděny proběhlo očekávavě parodicky, nově seškrtaná verze Párků v rohliky! (Ps) aneb nově postmoderní verze tří mušketýrů proběhla a definitivně již neproběhne. Ticho na hlas opět dobré, pohádku O buchtě (Ps) jsme oproti původní verzi zcela změnili a seškrtali, Anička byla skvostná a celkově to byl umělecky mrazivý vrchol večera. Raňajky (Pp), čili Návrh na snídani čili Pochoutka grimasa (název se dosud neusadil) prošlo mile. Nečekaným, avšak precizním a neskutečně přijatým bylo Jak je důležité míti Filipa (Pp), které tedy definitivně zaznělo v Plzni, o které to celé je. Výbuchy, salvy, doslova - petardy. No nic. Posledním štykem byla další ukončovací pitomost V čekárně (Ps), opravdu pitomost, která skvěle vyšla. Vytleskaný neplánovaný přídavek - Domácí potřeby Filtru. 


    • 3. 4. 05

      Zpráva z víkendové Horní Světlé Lípy

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Tak jsme si o víkendu vyjeli na neuvěřitelnou akci - napůl GPJP, napůl ZŠ Svobody - na chatu k Aničce Šiškové do Horní Světlé, kousek od Polsko-Německa a hlavně České Lípy, sic! Tak v pátek jsme se sjeli - Anička, Maggie Samk, Hošňous, Fíla, Tomku a Pierre, od soboty pak Jindra. A zas se dělo akcí! Ukrutná vypíječka v první noc, kde vznikly všechny víkendové hlášky ("Ohrádky" - "Dámičky" apod.), vše korunováno vtipem "Nese chlap ženskou do postele a říká jí: Myslíš, že tvůj manžel opravdu nepije pivo?". Skončili jsme v pět ráno, když Pierre s Fílou napsali novou průbojnou píseň, propojenou s Nymburkovým nicneděláním velikonočním, respe konzervou, již Pierre opsal.

      V sobotu jsme vystřízlivěli, dali si rybičkový talíř s topinkami (asi sedm druhů mořenek), a vyrazili na vystoupení v České Lípě. V Progresu.

      Skoro nic se nám nepovedlo, ale odprdli jsme se nejvíckrát, šílené akce, a tak se publikum chytlo a nakonec jsme to odváleli do několikerého přídavku. Stručně: A já jsem! - ještě jsme spali. Hotel Šándorf - otevřené údivy (vtipné bylo naše pozadí - obraz se skálami, lesy a řekou, jako na zavolanou). Rozscestník - hodně úspěšné, chytly se "vtipy". Večernice - velmi kvalitní, a úplně jiné, než jsme napsali... Filtr celkově se nějak nechytal, nebo to nebylo vidět, ale snažili jsme se, a pak je udolali premiérou Pochoutky grimasy, velikého vrcholu. Též se kupodivně vyvedl "Filip". A nepovedlo moc Liho, které zde oslavilo své páté výročí za asistence pozvátora Ondřeje Homoly, alespoň bylo spontánně oživeno (po čtvrté Tomově limonádičce) z "Umlaut U" na "Humus humus". Zato ty přídavky - Červi čili Křižovatka les s ukrutnou improvizací P+T v pozadí (Červi se při představení zkrátili, a přece se pak uděly celé. Mimocho - největší řev nastal, když se Fílovi rozjel poklopec, což herecky skvěle využil a vypadl z pódia), Potkaly se co by dom ně lá teč ka a konečně vytleskaný Čtyžlístek, přečtený bez zkoušky na jedničku bez jediné chybky. Bom ba.

      A pak jsme jeli zpátky na chatu a šíleně se ožrali v druhém běhu, hlavním hitem tentokráte byla Pochoutka grimasa a další hustě zmrvené trampské písně, Hošna uhranul svojí deathmetalovou Žábou atd. Nad ránem uzavíral Tomáš s Petrem, v světle, za řevu "Di do vole prdele"... A pak jsme šli ještě ven, nalokali se vzduchu a chrú pší.


    • 19. 2. 05

      Mlejnské potvrzení krize

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Ano. Definitivně se potvrdilo, že Krvik Totr jsou v hluboké krizi. Většina vystoupení je podprůměrná až katastrofická, přinejlepším průměrná, nový repertoár nefunguje, nové písničky Filtru také ne, samé nedotažené nedodělky. Pro přemíru aktivit nestíháme.

      Co bylo špatně v Mlejně? Na druhém festivalu Aby se všichni mohli smát byli Krvici první po dětském představení, tedy nebylo diváctva (narozdíl od Krviků, kteří zhlédli následná představení, na ně ani divadelníci nepřišli), a to, co přišlo, bylo z poloviny dětské a po první nadávce odešlo (děti nechtěli pryč, rodiče ano). Podmínky nahovnoidní ne kvůli nám, ale tak to někdy bývá, to je v pořádku. Filtr nijak nezaujal, série kamarádských scének také ne.


    • 21. 1. 05

      Hodiny Návštěvního dne skončily

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Jak jsme psali v reklamě, "Návštěvní den 19h" byl pro nás velkým snem. Pidivadelní večer se ovšem nevyvedl tak, jak jsme si představovali. Nutno ale dodat, že probuzení nebylo tak drastické - prostě se zkrátka klasicky nevedlo, nevedla se ani dramaturgie (náš odvěký problém), nevedly se přestavby, PJN zbytečně v mezikecech shazoval, začali jsme pozdě kvůli technickým koutížím, jistoty jsme pohřbili a nejistoty vyzdvihli... Ale naši hosti byli jeden jak druhej skvělí. Čili pouze páni domácí (jemně) zklamali. Nastala také veliká debata na téma "upocenost", jejíž nepřítomnost nám vždycky hodnotitelé chválili. Inu, včera to nešlo, s "Filipem". Ale opravdu jsme vyvolali bouřlivě různé reakce, od nejnadšenějších po nejzatracujícnější. Poučili jsme se snad definitivně z obého.

      Ale více k věci. Dlouhá pauza na začátku způsobená čekáním na video byla nakonec vtipem překonána. - Hit Návštěvního dne výborný, tradičně nepříliš přijatý. - Úvod Návštěvního dne s dopisem z Hadivadla propadl. - Stejně tak následná ukázka z dílny Jany Pilátové, kde PJN předvedl svoji chagallovskou improvizaci s Olinkou Flekovou - asistence Tomášova byla nešikovně nepovedená, ani sama improvizace se nepovedla, nebyla živá, nebylo to to. Ale za zkoušku to stálo. Diváci pak říkali, že šlo jen o špatné zařazení, jinak to poutavé bylo. - První host, Luboš Pavel, konečně to celé rozjel. Jeho budíková improvizace nad ne-knihou byla skvělá! - Následovala premiéra Hotelu Šándorf, velice příjemně přijatá. Tady jsme si užili. - Stejně povedená byla Jedna sloka, nová ne-píseň Filtru. Hezká improvizace. - Propadem bylo Jak je důležité míti Filipa, typické. Petr úplně vypadl, avšak zase došlo k prvnímu návratu v textu a další hezké improvizaci. - Šedesátiny Jiřičky, čili složení holdu mámě Novotné, byla velmi povedená minutočka. Tomáš recitoval spešl hrůznou báseň, Petr nesl mámě karafiát v Lihu, oba kamenné ksichty, k tomu Plastic People v podkladu. Opět hezká improvizace. - A další bombastická věc bylo Okénko Ference Čukotského čili František Čachotský a Klára Hanušová. Od Krvik Totr dostali úkol udělat něco s bajkou Vrána a liška od (sic!) Puchmajera. Jejich show byla prostě boží. - Playbackoví Bakaláři s promítanou babičkou tentokrát uspávali. - Zopáčko Filtru, Domácí potřeby a Ticho na hlas, byly bez ohlasu prosincového, ale neméně kvalitně předvedeno. - Die Happyend se nepovedl, s výjimkou začátku nebyla improvizace povedená. Na scéně se také nic moc nedělo. - A tady jsme měli skončit, playlist neplaylist. Avšak my stejně přidali (Petrovo chyba) - Tají dech, které zase nějak nevzato bylo. - A ještě míň nepovedená Síla okamžiku. - Alespoň nástup všech účinkujících do estrádového finále s "Tak už jdeme do finále" byl fajn.

      Nějak se to táhlo, ne jednotlivě, ale dohromady, neb každá jednotlivost byla tahací. Natáhlo se to na hodinu a půl. Příště bude líp. Musíme ale hrozně moc poděkovat bezchybným hostům. Tak - DĚKUJEME.

      PS: Filip měl svůj velký den. Od T+P chytá víc a víc.


    • 20. 1. 05

      Ústí bylo hustí

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Tak jsme si den před velikou premiérou Návštěvního dne vyjeli na zájezdíček. Poprvé jsme dali okusit Ústí nad Labem Krvik Totr. Na velice příjemném festivalu Kult (www.circus.cz) obdařeném hvězdami jako DNO, Bílé divadlo, Buchty a loutky či Vizita jsme si chtěli střihnout naši standardku (klasická zakončovačka "Spacáky" / "Kotlík" / Rozcvička / Liho) spolu s novým prvkem, SPODP Filtr, kteří zazářili v prosincovém Pidi. Cestou jsme se ale ve vlaku rozhodli učunit předpremiérku velice diskutovaného textu, Jak je důležité míti FIlipa, čili totálně maskulinní, sebestředný, samožerský a jakkoli posuzovaný, příšerný kus. Tedy ve vlaku překopali jsme vše a začali se stresovat nad premiérou, doučovali se text a řešili co a jak. Nakonec se ale vše výjimečně vydařilo, energii jsme nepustili do pod-prahu a zmíněná premiérka fantasticky vyčněla nad ostatní: otři Krvici (čili oba i ten třetí) se překonali a oproti zkouškám rozjeli úplně přesně ty dva kretény, které si napsali. Svědek, Pierette Biňovcová, to může dosvědčit! No, jinak jsme byli tíženi časem, neb jsme přijeli tak akorát a hned po skončení jsme naběhli na poslední vlak. Přátelé, tentokrát bez alkoholu. Posilněním nám byla pouze vlaková zkouška zítřka. Avšak nyní se těšíme. TICHO! Ať to nezakřikneme!

      PS: Jaké bylo naše překvapení, když jsme se později dočetli, že naše představení bylo totálním propadákem... Inu, asi je o čem přemýšlet, už příliš lidí nám vytklo "studentský večírek". A nadto, divák je na prvním místě, ne náš názor. Ale fakt se nám hrálo dobře. Chjo.


    2004

    • 2. 12. 04

      Po půl sezóně / horem pádem dolem letem / Pidivadlo

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Vánoční večírek Krvik Totr – nejprve na profi video natáčená nová verze Monopolů, ovšem naprosto nepovedená, po přestávce nečekaná vřava nazvaná Disco pro Pidi. Nenastala jediná trapná chvilka a stejně dlouhých 45 minut působilo jako dvacet. Zahájila Zita s dlouhým plánem seriózně, jako na DAMU přednést Shakespearův monolog Julie (ze záznamu zahájil loňský večírek), do kterého naklusal Bogi-DJ Sedlák s Discem (ten mimochodem absolutně skvěle strhl pozornost ). Publikum se chytlo od první chvíle a neskončilo do konce (hehe). Disco bylo bezvadné, k tomu na "Bakchantskou část" naklusala naše tradiční Divadílna zapařit si. 

      Následovala pidishow před Tají dech - Filip-Vadič ulehl upit a my připravili píseň, vyzvali tuto-píseň-milující Radůzu, by se stala Lilií v pláštěnce (nikdy jindy tolik nefungoval tenhle symbol), načež marně čekali na Filipa. I ozvalo se z pásku božské zahřmění "Votavo, ty debile" (odkaz na Battle), načež se zvedl a s trapným hehe začal. Píseň skvělá, po ní přišly dvě divácky orgasmické sondy do dílny SPODP Filtru - Domácí potřeby (a nejneskutečnější aplaus) a Ticho na hlas (a nejneskutečnější aplaus). 

      Dárkem pro ty, kterým chybí spartakiády, byla Rozcvička, ve které opět celá Divadílna v pozadí cvičila - aniž by věc zkoušela, mnohdy i jakkoli viděla.

      Po ní přišly vždy-bouře-vyvolávající Psí recepty a ukrutná Martina s cibulí.

      A pak - číslo nejvýsostnější, Vánoční příběh. Pro většinu podruhé, avšak - nejneneneneskutečnější výkon všech. 

      Přídavek - Limo blues. Doma je doma, je to tam, kde vás mají rádi - a Liho v nové limonádové verzi zde bylo poprvně. Fungovalo přeukrutně. Inu, nejčastější slovo této zprávy je správné - přeukrutnost.


    • 25. 11. 04

      Opět Prazdroj Jabloň

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Divadílna či její kusy si opět vyrazily do Plzně, do Jabloně. PJN měl za úkol pro Tomáše Kůse festival "Jednou nohou v poezii" zajistit dva pořady založené na Vyskočilových žácích. První, středeční večer zabrala skutečně mozaika - střídaly se (většinou premiérové) písně Sdružení pro obnovu dramatické písně Filtr (tentokrát opravdu s dramatickými prvky, které ukrutně dobře fungovaly), povídky Ireny Pulicarové a ve finále klasická série skečů a písní Krvik Totr. Lehká užívárna v milé Jabloni.

      Následovala skvělá kalba a debaťárna do půl čtvrté a další den (tentokrát již jen PJN) v Plzni. Druhý, prokocovinovaný den rozrazil Boršč Hanky Malaníkové a Evy Šprenarové.


    • 21. 4. 04

      písní & písní * damúza * kds puchmajer + krvik totr + spodp filtr

      recenze

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Nádherná akcička zaděla se v Damúze. Fakta jsou definitivně tato: naše loňská louka s Puchmajery byla základem tohoto pilotního vystoupení složeného z autorských písní divadelních souborů (popravdě bylo ještě jedno předpilotní, ale jen aby se vyplnilo odpadlé vystoupení Puchmajerů). Dopadlo to skvěle, co se programu týče, divácky nikoliv - dvacet hlav bylo opravdu málo. Snad příště!

      Filip s Petrem dosti cvičili a výsledek byl dejme tomu zhruba "dobrý" - ba ne, byla to prdel! Chyby, fóry, improvizace, spontaneita i určitá profesionalita. Večer byl rozdělen na dvě půlky, Krvici obstarali tu první, každý kousek měl něco do sebe, i stálí fankrvici si užili. Průvodní slovo nechtěně, ale zhruba velmi úspěšně obstaral Petr, úvod samotný pak Písnička na dobrou noc na úvod, kterou KT očesali na opakovačku stěžejního řádku. Velmi dobré! Po dlouhé době zazněla 6. slovesná. Premču zde měla Křižovatka les, Hot Dog byla vzpomínka, Tají dech byla velká vzpomínka a doufejme reinkarnace kvalitní písně. Potom přišli ke slovu SPODP Filtr, ale vesmírná premiéra se jim zrovna nevyvedla - Petarda ušla (chyběl klavír!), Píseň o balónu nechtěně vyškrtnuta, neb Petr vlastně dnes takřka nenacházel hlas, a Ticho na hlas, jakkoli bylo slibné, ve finále se rozpadlo - nastala ale vtipná improvizace na téma konec, aniž bychom se ho dobrali... A znovu Krvici - opravdu silně působivý Kotlík, zhruba vyvedená Happíseň (nějak se zanudnila, ale osvěžovala to Petrova neschopnost zařídit bublinky z bublifuku, stále prskal jar). Inu a Liho blues. Bylo to velmi velmi úspěšné. Celkově moc fajn, velmi hravé. 

      A následovaly skvělé písně Vladimíra Mikulky a i zbylého bandu kds Puchmajer.


    • 28. 2. 04

      Hudební večer KT spolu s KDS Puchmajer 21. 4. v Damúze!

      pozvánka

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Zázraky se dějí a my jdeme zase o krůček výš - tedy alespoň pocitově. Loni padlo neplánované společné vystoupení Krvik Totr s Puchmajery na Majálesu, kterážto trapárna organizátorská však odstartovala příjemná setkání divácko-divadelní našich dvou souborů - a nyní nás Vladimír Mikulka s kds Puchmajer pozval na společné čistě hudební vystoupení do Damúzy

      Ve středu 21. dubna tam tedy zopakujeme to, co skoro přesně před rokem na chodovské louce - jejich a naše písně prosmrští večerem, a povede-li se, vznikne tak tradice hudebních setkání divadelních společků a spolků a herečků a herců. Považujeme za čest, že jedno z prvních, zahřívacích kol se týká právě nás.

      Lákadlíčkem by měla být přítomnost písní SPODP Filtr, tedy Sdružení pro obnovu dramatické písně, kde své umy tlačí Petr Jediný Novotný a Filip Votava. Živě dosud neuvedené písně budou mít premiéru právě zde.

      KDE JE DAMÚZA?

      Přímo v centru Prahy Jedna. Nejbližší metro jest Staroměstská. Následujte ulice: Kaprova, zahnout do Valentinské, přejít Mariánské náměstí a vplout do Husovy, načež zahnout doprava do Řetězové ulice a tu je, myška jedna malinkatá!


    2003

    • 20. 9. 03

      Klížové obrdojmy z vystoupení v Jeseníku

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Krvici jeli na vystoupení do Jeseníku. Cestou tam jsme hráli Filtrovské i Krvikoidní písničky a šíleně řvali, zpátky jsme blbli o sto šest, běhali po vagónu a fotili se s "větráky" (větrná elektrárna), zpívali kánony a prozváněli Petra, aby byl nasranej. Hubu jsme nezavřeli nikdo ani na chvíli. Jedním slovem - zlatá zlatá zlatá akce, ještě lepší než prosincový Regáč. Skvělý začátek nové sezóny...


    • 7. 9. 03

      Přefiltrování Petardy

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Petr s Filipem přejmenovali svoji freeformovou kreaci Petarda na Sdružení pro obnovu dramatické písně FILTR, čímž také defin/itivně-ovali její styl. Nový repertoir bude k slyšení dokonce živě, 21. září na Drei Zimmer Párty ve Zlatníkách (akce GPJP). K Filtru došlo na budislavském soustředění (původně) Petardy o tomto víkendu. Hoši od Filtří řeky se tváří, že jde o zásadní projekt, který má vystrkovat růžky o poznání hlasitěji.


    2002

    • 11. 9. 02

      Teroristé to mají jisté

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Prakticky po roce zdlouhavých příprav vychází v Našem Rádiu Records velice zajímavý titul Teroristé to mají jisté (No. 00 033-2,4). Na kazetě či cédéčku dlouhých takřka hodinu můžete konečně slyšet to, co Krvik Totr předváděli na loňském obětem tour, to, co PPP napsali již den po útocích na WTC, či spontánní muzikál ve zkratce Americký sen, který připravila Petarda. Petarda a PPP tímto albem debutují a doufejme, že nezůstane jen u toho. Celkově jde o nekrvikototrské album, důraz je kladen na Petardu (Tedy Petr Novotný a Filip Votava), která si dala nejvíc práce. Je to zároveň jakási předloha pro budoucí Krvik Totr, kteří touží dělat vlastní písničky: Teroristé jsou prakticky výhradně hudební album složené právě z "protiteroristických (nebo proteroristických?) songů". 


    2001

    • 5. 11. 01

      Připravuje se deska!!!

      zpráva

      (z novinek na webu Krvik Totr)

      Přestože se Krvik Totr zařekli, že letos nevkročí do studia, ba dokonce nebudou ani příliš psát, zářijové okolnosti je donutily změnit názor: všestranný teroristicko-mediální útok je nakopl k satiře, jež opět posunula hranice toho, co si dovolí. Pod vlivem různých charitativních koncertů uspořádali „obětem tour“ s programem přiléhavě nazvaným „New York, New York“. To mělo podpořit velmi spontánní CD s názvem „Teroristé to mají jisté“. Krvik Totr se v tradici pozdrželi, ale tvrdí, že EP dokončí. Oznámili také, že nejde o album Krvik Totr, ale o sampler, na kterém se podílí nejvýznamnější postavy vokovického undergroundu: vedle Krvik Totr zde tedy budou i PPP, Petarda a různé sólové počiny – všechny pak zastřešuje společné téma New York.


    © filtruj.cz